Temnota, to je, oč tu běží. Tímto lehce pokřiveným citátem z klasického díla světové literatury by se dala charakterizovat mnou aktuálně recenzovaná deska.
S červenými tvářemi se musím přiznat, že kapelu Demoncy jsem objevil až asi před

půl rokem, a jelikož mě její hudební tvorba naprosto pohltila, tak jsem se rozhodl jí prostřednictvím této recenze představit i dalším neznalostí postiženým posluchačům. Základní kámen téhle americké formace byl položen již v roce 1988, což by samo o sobě mělo zaujmout pozornost jedinců, kteří podobně jako já razí názor, že většina moderních černěkovových alb postrádá duši. Hlavní postava kapely vystupující pod jménem Ixithra, je známá svým působením v dalších spolcích zámořské podzemní scény jako Crimson Moon, Incursus a především Profanatica.
Po mnoha letech strávených v blackmetalové žumpě už mě málokdy něco překvapí a dokáže opravdu rozsekat. Joined in Darkness to dokázala. S klidným svědomím prohlásím, že jde o jednu z nejvíce temných a nenávistných nahrávek, které tento žánr kdy nabídl. Album se doslova koupe v temnotě, texty ji opěvují, hudba je jí prolezlá skrz naskrz a strach ze skrytého neznámého hrozí otupit zdravý rozum nebohého posluchače. Je to právě tento strach z neznámého, ve kterém spatřuji největší sílu alba. Celé to pak zní daleko uvěřitelněji a člověk si neřekne, že jde o další rádoby evil nahrávku pro malé děti.

Hudebně nečekejte nic komplikovaného, jde tu především o atmosféru a hudební minimalismus. Jednotlivé skladby se od sebe příliš neliší a zřejmě mohou některým posluchačům připadat nudné a přílišně jednotvárné. Na druhou stranu právě toto jsou ingredience, na kterých stavělo nejedno dnes již legendární uskupení. Kytary sjíždí poměrně podobný riff v každé skladbě, jejich zvuk je velmi hutný, čímž ostře kontrastuje s řezavým zvukem typickým pro skandinávské kapely a spíše se blíží špinavému black/deathu, kterým se proslavili Kanaďané Blasphemy a jejich tribut kapela Black Witchery. Sem tam je cítit i ovlivnění pomalým doom metalem. Ixithrův vokální projev je skutečně záhrobní, podobně si představuji hlas těžce dehydrovaného jedince. Bicí jsou položené poměrně nízko a spíš jen dotvářejí celkový dojem, což ovšem konečnému produktu více prospívá než naopak.
Album jsem pořídil naslepo u jednoho nejmenovaného českého labelu ve slevě a nikdy bych si nemyslel, že pod klasicky nevýrazným obalem s motivy lebek se bude ukrývat jeden z nejlepších

blackmetalových záseků, které jsem kdy slyšel. Vřele doporučuju všem maniakům, kteří preferují temnou atmosféru nad herní technikou, neprohloupíte.