Další nudná kapela z Kanady!!! Těžko říct, jak je možné, že z jedné malé lokality pochází neuvěřitelná koncentrace kvalitních a od sebe dobře rozpoznatelných skupin, žádných klonů. Je však nutné poznamenat, že třeba takové Švédsko po hudební stránce asi nemá konkurenci. I když je Healing Process album teprve druhé plnohodnotné v pořadí, hudba linoucí se z reproduktorů není začátečnická (jen se mrkněte na jejich stránky, kde všude členové hráli a dojde vám, že čas adolescentního hledání je dávno pryč).
Úvod desky mě dokonale uzemnil. Naprosto geniální porcující smršť á la

Suffocation s uřvanými vokály silou adrenalinové pumy nakopává, až tělo řve slastné: ANO!!! Takový start nepamatuji dobré tři roky. Ale dobré by bylo začít od principů Despised Icon. Nejsou to žádní novátoři jako Gorguts. Jenže v jejich případě to není žádné mínus. Vůbec, jejich orientace v současné extrémní scéně je podivuhodná. Čerpají hodně z psychedelicky pominutých Cephalic Carnage, technické deathárny upomínají na Suffo, valivé slamy zase Dying Fetus. Nebojí se ani přímočarých HC nápadů (nápadný vliv Hatebreed; viz třeba začátek Immaculate nebo 1:25 Retina), které doplňují schizovýlety kamsi do nepopsatelných končin extrémních maniaků Ion Dissonance. Celá tvorba DI je „poznamenána“ rovností všech těchto složek – hluchá místa se jaksi nekonají, stále se něco děje. Přirovnání k „distingované horské dráze“ by nebylo od věci. Přesto bych vytkl Kanaďanům jeden aspekt: chytlavost a s ní spojený přímý tah na bránu. Na Healing Process se nedočkáme nezapamatovatelností takových The End, skladby mají cosi jako refrény (spíše by se hodilo říct častěji opakované motivy) a řekl bych dokonce hitový potenciál (na který měli (ten minulý čas!) patent Dying Fetus).
Celou tu destrukci podtrhává absolutně dokonalá zvuková produkce (pamatujete na zvukaře u Solace? Zapomeňte..... tentokrát je to ještě lepší). Ještě větším šokem je pro mne fakt, že za tím stojí samotný kytarista DI, Yannick St-Amand. Za vší tou perfektností stojí možná základní pilíř úspěchu – bubeník. DI se můžou spolehnout, že dokud bude za soupravou sedět spolehlivý motor Alexandre Pelletier, soukolí se nezadrhne. Ty trioly v Silver Plated Advocate!!! Když tomu navíc připočteme, že hlasově spolu vedou boj nervně vyřvaný Alexandre Erian s growlingovým Stevem Marois, zkáza je dokonána. Sextet sází na písňovou strukturu „nahoru-dolů“ a spolu s výše popsanými hudebními vlivy je zřejmé, že

zpěváci najdou své uplatnění. Těžko hledat chyby, možná jen ten growling v té nádheře zapadá do šedi tuctovosti. Naproti tomu světlých míst je tolik, že Ariel nemá nárok. Co třeba taková pasáž v čase 0:35 v šestce, nebo 0:08 nelidský ryk v následující? To radši nemluvím o tom parádním slamu v Harvesting the Deceased, čas 1:17.
Nenene a tisíckrát ne! Raději končím. I přes poznámku, že Despised Icon nepřišli de facto s ničím novým, jen si upravili svůj výrazový slovník podle svých hrdinů a dokázali ho řádně překopat do pestrobarevné hudební škály, nelze pominout fakt, že muzikanti to jsou na špičkové úrovni a jednotlivé songy podávají s takovým nadhledem, že rozum recenzenta sice říká ASI, avšak srdce řve ANOOOOO!!!! .::. 10/10

A pan onDRajs se nám zase nadchnul :) Já to vše shrnu: Zhácéčkovanej nebo naslemovanej brutal Beneath the Massacre, což ve výsledku s ostatními sloučeninami hudby dá DI alias-jméno Ion Suffonance. V Sunset will Never je jasná Roots pasáž od jistého Sepultribu. Všude plno pupkem akcentovaných rychlovek a rychlých úprků až někam do pyče. Hácéčka je tu opravdu dosti, i klasičtějšího, a to mi právě přijde asi nejslabší nebo trochu mdlou složkou této desky. Ne snad, že by bylo špatné, to ne, ale prostě oproti tomu všemu vysokostandardnímu zbytku je to spíš „jen“ průměr, stejně jako občas ty slammový deathovačky. Při přechodech na ně chvilkami maličko ztrácím kontinuitu a říkám si, že by to možná chtělo udělat trošku jinak. Žádné ze mnou vytčeného ovšem nemůže v případě Despised Icon být bráno jako nějaké významné negativum, protože se prostě a jednoduše jedná jen o žánrovou klasiku, o níž se

pan O výše zmiňuje. A já kvůli ní jen prostě a jednoduše musím jit níže s hodnocením.