Detrimentum založil Eddie (vox, bass, jinak zpěvák Infected Disarray) společně s kytaristou a hlavním skladatelem Jonathanem Butlinem v roce 1996. Po dvou demáčích (1999, 2000) původního bubeníka nahradil Jon Rushforth (Infected Disarray, ex- Gorerotted, Grindethic Rec). V roce 2002 vydali EP A Monument to Suffering (znovu nahrané druhé demo). Téhož roku nahráli původní verzi debutu, ale nebyli spokojeni s výsledkem. Materiál pilovali dalších pět let, než se znovu vydali do studia. [Tenhle přístup oceňuji. Některé kapely chrlí nosiče jak na běžícím pásu. Dnes jsem narazil na one-man band ve stylu Mortician (!!!!), co např. v roce 2005 vydal devět regulérních desek a v podobném tempu pokračoval až do loňska, kdy přidal do diskografie pouhé dva zářezy. Jeden z nich bylo 4CD.]

Nedávno jsem tvorbu Detrimentum popsal jako průnik Nile a Infected Disarray (původně projekt dvou členů Detrimentum). Vcelku výstižná rovnice však ignoruje nablacklost téhle desky. Ta je nejvíc patrná ve dvojce Disillusion Ethos, která zní jako kdyby Behemoth hráli brutal death. [Pozn: Podle grindového experta Allegora Behemoth brutal death skutečně hrají.] Zpěvák obhrouble ryčí, ale frázuje spíš oldskůlově (ve středních tempech to zní moc pěkně). Kytaristi to hnětou poegyptsku. Basa sem tam hezky zabrnká... [Já vím, zbytečná věta. Ale je to "politicky citlivý" nástroj. Be kind to your local bassist, Adamos :)] Celé album nejvíc nakopává rytmika. Jon Rushforth aka Joninsane skloubil old-school rytmy se svým energickým stylem známým z Gorerotted a výsledek je omračující.