Obálka s falickým symbolem jako by chtěla předznamenat kvality desky. Ale ne, nechci být zlý. Jen musím říct, že takových desek, jako je Profane Death Exodus je nepřiměřeně mnoho. Starý pomalý death metal se asi dostává do módy. Pokud někomu stačí okopírovaná Grave Miasma s minimem nadstavby, věřím, že si Profane Death Exodus může užít. Ostatně není to ani zdaleka takový festival kopírování, jaký předvedli nedávno Black Curse, a jaký za ni mnohde sklidili aplaus.
Když jsem materiál poprvé slyšel, hned jsem si sázel, že bude vycházet na 20 buck spin nebo Sepulchral Voice, inu, těsně vedle. Diabolic Oath vydávají Sentient Ruin Laboratories a i do jejich portfolia se dobře hodí. Jde o pomalý death metal se zatěžkanou atmosférou, v pojetí Diabolic Oath se dá se mluvit dokonce o technickém provedení tohohle subžánru.
Bohužel, výrazných momentů je málo, i po mnohém opakování baví snad jen druhá polovina Emundationem Flammae, tam to zpomalovačka slušně zahustí, a předposlední Opening the Gates to Blasphemic Domination bych označil jako vrchol alba, ale bohužel taky jedinou opravdu dobrou skladbu. Tam se opisuje víc od Impetuous Ritual. Dobrý zvuk a kvalitní hráčský výkon ve zbytku alba ale bez riffů na silný zážitek nestačí. Slabou atmosféru má za vinu časté měnění nálad, které mi navíc připadá naprosto samoúčelné. Když už jednou atmosféra zhoustne, je do dvou minut rozehnána novou rádoby brutální pasáží s klepačkou. Přitom hudební řemeslo je podle mě v pořádku. Bubeník hraje dobře a brambory se mu z toho nesypou, zvuk je taky naprosto v pořádku, až bych dokonce řekl v nadprůměru. Jenže je to bolestně plytké.
Sám sebe bych počítal mezi fanoušky pomalého death metalu, a ani tak mě Diabolic Oath nebaví. Kde nejsou riffy, ani smrt (mě) nebere. Je potom otázka, jestli se vůbec Diabolic Oath dá někomu doporučit. Ne. Je odpověď.
Vložit komentář