Tak tu máme po roce opět novou Diphterku. Tentokrát v podobě čtyřpísňového EP, které nese jen název kapely, což tak trochu naznačuje obrodu. A změn je hned několik.

Místo Tondy Smrčky, který dělal zvuk předchozí desce Kdo nasype ptáčkům, se vrátil ke kormidlu starý dobrý Otyn. Oproti neslanému nemastnému zvuku předchozího alba je tentokrát zvuk mnohem průraznější, plnější a celkově drsnější. Otyn zkrátka a dobře mnohem více správným řezníkům, jakými Diphteria bezpochyby jsou, rozumí. Zmíněnou ostrost ještě umocňuje prvotřídní zpěv. A to se dostáváme ke změně druhé.

Diphteria je první nahrávka, kde již samostatně zpívá jen Roman. A nutno říci, že odvedl prvotřídní práci. Červ byl fajn, nicméně to, co na albu předvádí Roman, je opravdu někde jinde. Dává zde neskutečné množství poloh, napočítal jsem více než čtyři základní, což je úctyhodný výkon.

A jakže tedy zní obrozená Diphteria? Úvodní Public Enemy na Vás vlítne jak ďas a ihned je poznat, že tvorba má větší tah na branku a je o poznání nasypanější. Zároveň je ale i techničtější, což je poznat hlavně z Chaliho rytmů v kombinaci s Danovou kytarou, kde je více důrazu v rytmice a harmonii. Už zde je slyšet velký Romanův rozptyl od hlubokého murmuru (můj nejoblíbenější) přes řvané pasáže až ke klasickému grindovému kvičení. Skladba má správně podivnou atmosféru. Druhá věc Monsanto začíná taky sypačkou, nicméně pak přejde do klasické diphterkovské houpačky, která opravdu neskutečně valí. Není nouze ani o disharmonické pasáže, které dělají muziku barevnější a zajímavější a Roman i v dalších věcech překvapuje novými polohami.

Pokud jste si mysleli, že už se od Pražáků (a Slováka) nedočkáte žádného překvapení, pletli jste se. Skladbu Beautiful Lies by od nich čekal asi málokdo. Atmosférická věc podbarvená synťáky, ve které je spousta zvratů a zajímavých momentů, dělá z minidesky ještě pestřejší záležitost. Velký důraz na melodiku a harmonie nutí opět Romana, aby se pořádně vytáhl a předvedl i čistší zpěv. A pokud byste si po tomhle snad mysleli, že Diphteria vyměkla, zavře Vám hubu prvotřídním coverem od Nasum, který Vám rozerve vnitřnosti na maděru. Tenhle námrd a jedna z nejpovedenějších předělávek, kterou jsem za poslední dobu slyšel, dělá za tímto povedeným EP pěknou tečku.

Jak tedy zní Diphteria 2014? Svěže a neotřele. Nový, průraznější zvuk a výborný zpěv posunuje kapelu o hodně dál než na předchozí desce, skladby jsou vyzrálejší, nasypanější a zároveň techničtější, nicméně neztrácejí nic ze své brutality. Tohle EPko se povedlo po všech stránkách a za sympatické kilo by si ho měl pořídit každý fanoušek metalu.