Dlouhých osm let trvalo téhle hyperblasfemické sebrance, než z útrob černočerné zvrácenosti vyvrhla další infikovaný virus. Názory na to, zda ďáblovi psanci překonali hrůzyplnou snůšku nenávisti vloženou do veledíla 666 International z roku 1999, se různí. Jisté je však jedno – jsou zlí, opravdu moc zlí!!! Pro škarohlídy nejspíš spočívá hlavní nedostatek v absenci chorobného potenciálu starého uskupení, obklopujícího chorý mozek Vicotnika. To je pochopitelné, uvážíme-li, že mu poprvé nesekunduje geniální vokalista a kytarista Aldrahn, popouštějící svého času uzdu luciferských fantazií i v někdejších Zyklon B a najímaného „líbivými“ spolky jako Dimmu Borgir a Old´s Man Child. Ve výčtu ztrát oproti minulosti můžeme pokračovat – komando již ve svých řadách nemá ani odvěký detonující basssmotor jménem Appolyon (Cadaver, Immortal, Aura Noir). Jediný, kdo přežil dlouhá léta hybernace a po boku Vicotnika osm let starý běs nahrál, je famózní dělostřelec (rozuměj bubeník) Czral působící mimojiné i v Ulver během nahrávání Blood Inside. Ten ale DHG taktéž po studiové práci opustil. Nemá však cenu plakat nad minulostí, jakože první CD kapely nahrával i černý papež Fenriz. Prostě tahle banda k sobě magneticky přitahuje ty největší osobnosti norské BM scény a evidentně si dokáže poradit kdykoliv. Její poselství totiž spočívá v nekoordinovaných výbuších satanské anarchie bez potřeby se zalíbit aktuální sestavou. Vždy je třeba počítat i s trumfy v rukávu a nepodceňovat neznámé předem. Na postu vokalisty se překvapivě neusadil Nor, ale Angličan jménem Khvost ne-chvalně proslulý z party VOID. Kytary se chopil temný velkoadmirál Thrawn a elektroniky se ujala entita pod pseudonymem Mort, basu obsluhuje Clandestine. Hlavními atributy DHG vždy byla a je snaha o inovátorství, propojování nepropojitelného a hlavně výjimečná instrumentace i kompozice skladeb nejpochybnějšího obsahu.

Poslední útočiště mrtvých si za svůj domov vybrali i superničemní vyděděnci, aby bez ostychu zplodili kolekci patnácti hanebných válů, za které by se nemusel stydět ani ten nejotrlejší uctívač zvrhlosti. Možná je to dáno i tím, že se DHG pro tentokrát shlédli v roli komiksových postaviček… netřeba dodávat na jaké straně archetypu „dobro/zlo“ stojících. Dá se říci, že Supervillain Outcast je počin nanejvýše pokrokový a z hlediska originality zdaleka převyšující schopnost adaptace rutinních pozérských břídilů. Během poslechu je nahrávka velmi nevypočitatelná a znovu a znovu vás uvádí v úžas: co to zase je?!

Bizarní intro Dushman v nás evokuje prapodivně pojatý válečný marš mimozemšťanů v Orientu a než se člověk opravdu zorientuje, padá pod smrtelně nadávkovanými salvami Vendetta Assassin. Robotická palba bicích a zmutovaný chropot vyústí do zlovolného smíchu a následovného Khvostova vyřvávaného poselství zla. Všudypřítomná echa zpřítomňují neviditelnou účast kybernetického ďábla radujícího se z každé další exploze hříchu.

Následující The Snuff Dreams are Made Of ukazuje další tvář alba… silně elektronický sound oscilující mezi industriálním pískotem a basovaným groovingem v propletencích se zuřivým riffováním axemanů. Připočteme-li skandovanou lyriku z hrdel sta pekelníků, přichází nám vysvobození v provedení úchvatné, čistě vícehlasně zpívané části doprovázené zajímavě lámaným rytmem. Dříve než se dojem rozptýlí, vezeme se na Horrorizon, kterážto věc opět ohromí souhrou kytarových ekvilibristik a ambientní elektroniky, jejíž zvuky nás lákají do stísněných a zoufalých prostor osmé sféry v okamžiku naplnění magického numera 666. Prapodivné orientální trubky se chvilkami vynořují jako z děsivé noční můry kdesi na pomezí galaxie.

Pomalejší Foe X Foe dává vyniknout propracovanosti aranží i práce jednotlivých nástrojů. V podstatě nezapamatovatelné ani po desátém poslechu, nebýt opět přítomnosti tklivého volání černých děr. Secret Identity je vedle Chrome Balaclava a Cellar Door první ze zajímavých vsuvek zpívaných čistě bez zkreslení a navíc i bez jakéhokoliv doprovodu. Maximálně dochází k vrstvení stop do vícehlasů vyvolávajících subtilní psychopatickou náladu osamělých chvilek masového vraha… vskutku odporné.

The Ville Deliquents jakoby v počátku přejímala zkreslená hlášení policejní vysílačky z éteru, aby se neúprosně proměnila v schizoidní kytarovou eskapádu závodící se smrtícím tempem Czralových bicích. Sirény ze záhrobí jakoby se jen podivovaly nad eskalacemi neurotických výronů pomatených umělců. Kytary mají opravdu krásně zdrcující zvuk, poplatný sice norskému standardu, ale jaksi více syrové a podladěné. Vše je s naprosto strojovou precizností dotaženo do detailu… doporučuji se zaměřit na závěr tracku.

Unaltered Beast je hezkou průpravou do života ulice ve světě DHG. Silně industriální, zlověstná hrozba visící nad zákoutími s dávno vyvráceným pouličním osvětlením, změť kreatur bojujících o své místo v černou magií pochroumané hierarchii. Mikrosound prochází zařezávajícími stopkami strunobijců a slaví tancem v chóru ne-mrtvých. A jestli to doposud byly pro někoho stále jen netradičně pojaté skladby několika šílenců, tak Apocalyptism nám dokonale rozbíjí iluze prapodivným hybridem strojové rytmiky s dubovou basou, detekcí sonaru a punkovými excesy kytar… uf, opravdu úchylný taneček.

Návrat do neúprosné reality konečného vítězství ZLA se před námi vynoří v podobě Ghostforce Soul Constrictor, neúmorně drtícího nášlapu skrývajícího v sobě skočnost pseudohouseové tanečnosti i bravurně vraždící mašinérie maximálních BPM a nejroztodivnějšími kytarovými finesami. All is Not Self je taktéž prazvláštním hybridem trip-hopové cyber elektroniky s perfektními náladotvornými plochami. DHG plně dokazují, že využívání archaických zvuků klávesového rejstříku se zabývají pouze zpátečnické a nevědomé kapely, technologicky zatvrzelé kdesi v Abbysu dějin. V každé skladbě se totiž nese náboj naprosté znalosti současné elektroniky, což jsou pro náročnějšího posluchače nedocenitelné body plus.

Supervillain Serum se z ledových horizontů kosmické samoty noří zpět do bolesti a utrpení vezdejšího světa a k názorné upomínce našeho nekonečného prokletí přistupuje věru alchymisticky. Můžete si vybrat, zda zemřít pod vlivem nesnesitelně dávkované brutality nebo dobrovolným ukončením své pozemské poutě… obojí vyjde nastejno. Konečný result 21st Century Devil je skvěle stupňovanou ódou na nový řád hrůzovlády temnot s pochodovou elegancí a vznosnou atmosférou. Až by člověk měl tendenci si po tom všem radostně podupávat a spět ke světlejším zítřkům…

…avšak omyl… není úniku a každý, kdo jednou vyslechne tuto snůšku bezbožné ohavnosti a bezpříkladných úkladů na cestách Páně, propadá navždy v infekční letargii načipovaného sluhy Belzebuba. Stává se Superničemným Psancem!!!