Hned na úvod musím zájemce čistě o recenzi Domjord poslat o čtyři odstavce dolů, protože bych rád atmosféru odlehčil pár slovy o předchozích kapelách Daniela Rosténa, který stojí za Domjord.

Rostén působí aktuálně v Marduk, kde „zpívá“ jakožto Mortuus a jeho domovskou kapelou je Funeral Mist, kterou mimo bicí dělá celou pod přezdívkou Arioch. Dovolím si říct, že Marduk, i při svém kultovním statusu, má to nejlepší za sebou a z mého pohledu nikdy nepřekročili svůj stín, úhelný kámen rychlého black metalu jménem Panzer Division Marduk. Poslední album Viktoria je natolik rutinérskou prací, že víc než průměrného hodnocení se dočká patrně jen u vyložených fandů.

Funeral Mist mě zajímali vždycky mnohem víc. Už od prvního rozhovoru, který jsem zaznamenal, kde padlo nejedno tabu a který zůstává jedním z nejkontroverznějších vyjádření životních postojů trve satanismu. Ale především od prvního dlouhohrajícího alba Salvation, které je jedním ze zásadních milníků black metalu a jedním z kurevsky nejzlejších alb. Autentické zlo má málo lepších vyjádření, než je Salvation. Druhá Maranatha taky není úplně marná, ale poprava jako u Salvation se nekonala, a aktuální deska Hekatomb… Inu, průměr přinejlepším. Rychlý a naštvaný black metal, který ale v dnešní době nikoho nepřekvapí a můžeme jej slyšet v mnoha variantách. Symbolicky to vyjadřuje obal, který snad pochází přímo z komerční databáze Shutterstock.

Triumphator, abych výčet Rosténových kapel zkompletoval, vydali svou jedinou desku před jednadvaceti lety. Jejich Marduk worship byl velice fajn, ale že bych jej potřeboval co měsíc oprášit, to rozhodně říct nemohu.

Vezmu-li v potaz kvalitu desek, na kterých se Rostén v posledních letech podílel, určitě se nedá říct, že by byl v tvůrčí krizi, nebo nedej čerte na dně (ostatně pro méně renomovanou kapelu, než je Funeral Mist, by deska, jako je Hekatomb, byl velkej úspěch), ale střední věk, myslel jsem si, zastihl Rosténa v tvůrčí nížině, kdy už od něj nic extra zajímavého a novátorského neuslyšíme. A ono hovno.

Sporer je výborné ambientní album. Nejsem žánrový znalec, ale baví mě moc. Popravdě od dob Transcanada Highway mě ambientní album takhle z prvního poslechu nechytilo. A kupodivu nepřestává bavit ani po těch pár měsících, a to nejen svou celkovou atmosférou, ale i konkrétními momenty. Tepající první song je pro mě tím dozajista nejlepším, a připouštím, že prvotní euforie byla dána především jeho dokonalou náladou, gradací, atmosférou. Pracuje se s jedním hudebním motivem, který Rostén trpělivě opracovává a hypnoticky opakuje. Atmosféra je temná, snad se v ní letmo dotýká z jiné strany temnot, kterým dal zaznít ve skladbě Circle of Eyes na Salvation.

Ale i další stopy vydaly při opakovaném poslechu své neblahé ovoce. Budu-li jmenovat konkrétně, Ande je výborná skladba a hezky brnká na temnou strunu duše. A pak je tu velké finále, finální čtrnáctiminutový vrchol, skladba jménem Natt. Na takto velké ploše si Rostén dovolí použít všechny minimalistické prvky předchozích skladeb a vytvořit z nich majestátní finále. Šeptavý hypnotizující ženský vokál, repetitivní piano a utkvělé, až obsedantní několikatónové motivy Vás pomalu a jistě vtáhnou, aby do ticha, následujícího po konci alba dál rezonovaly uvnitř Vaší hlavy.

Dodám ještě, že je-li je pro mě nějaké vydavatelství zárukou kvality, je to právě NoEvDia (potažmo Ajna Offensive). A nemyslím si, že by vydaly jakoukoli sračku jenom díky tomu, že ji produkuje kámoš a známá postava blackové scény.

Z mého pohledu dopadl Sporer velice slušně a nezařadí se po bok mnoha humorných „ambientních“ alb z dílny blackmetalových bardů.