Datum vydání: 6. září 2024
Vydali: Kabinet Records
Žánr: post-rock, hardcore, post-metal

Na úvod prvního (titulního) songu se ozve silné zahřmění ve stylu Amenra, celkově však kolekce není tak tvrdá, jak by se dle úvodních minut mohlo zdát. Hardcore energii, exponovaný řev a hřmotné riffy často střídá klidnější tempo a poloakustické, post-rock úseky s tím, že tentokrát dostává ta klidnější poloha ještě o něco více prostoru.

Opět máme co do činění s pomalejšími songy, naléhavým vokálem a pod kůži se zadírajícími texty.  Základní mustr, kdy ponuré atmosférické brnkání občas prořízne tvrdě kytarová erupce, se nemění, nicméně použité motivy vypadají tentokrát o něco výraznější a po instrumentální stránce nápaditější.

V globálu nejde o nic dříve neslyšeného. Hudba však zní přesvědčivě, a to je dle mého podstatné. Netřeba honit originalitu za každou cenu. Podstatné je, že jde o kvalitní muziku s energií a nápadem, na solidní instrumentální úrovni.

Pustina jako celek zní ovšem opravdu depresivně. Ne, že by v minulosti liberečtí hýřili optimismem, zde je však pocit bezútěšného zmaru opravdu silný a dílo působí docela jako tryzna, která dá posluchači po emocionální stránce zabrat. Možná je to tím, že deska neobsahuje tolik hlasité kytarové katarze, která byla na minulých albech o něco silnější. Na druhou stranu je zvuk novinky přehlednější a čistší, zároveň ale i mohutnější.

Po hudební stránce zaujal úvodní kus, hlavně tedy fajn stoner vyhrávka v závěru. Dále pak song Domovy, který, ač hudebně minimalistický, má díky hlasu a textu velký dopad. Zajímavě se také jeví některé momenty v hudebně rozmáchlejší Stoly, anebo koketování s funeral doomem ve skladbě Ticho. Tím jsem ovšem vyjmenoval skoro celé album, protože deska obsahuje pouze šest kusů v průměru šestiminutové stopáže.

Při poslechu jsem si vzpomněl na kapely jako Callisto, Isis, Tesa, Hands atp., které více jak deset let nazpět míchaly post-rockové vlnění a hardcore výpady. Našinci evidentně uvízli v této době, což ale nevadí. Naopak je to plus minimálně z toho pohledu, že dnes, kdy už tento styl nefrčí, zní jinak než hlavní proud.

Drom mají určitě výrazný smysl pro dramatičnost, díky kterému dokáží posluchače zaujmout až uhranout. Navzdory úspornému hudebnímu i textovému vyjádření působí přesvědčivě a produkují kvalitu, která je trvanlivějšího rázu. Není to hudba do mosh pitu, spíše k prožitku a zamyšlení, což však neznamená, že je měkká a naživo nebude mít sílu. Přijďte se přesvědčit 19. 9. do Prahy do Bike Jesus, kde Drom představí nové album a doprovodí je stylově spříznění Esazlesa.