Drom jsou v hlubinách českého undergroundu mým nejnovějším nálezem, přičemž jej považuji za jeden z mých nejvýznamnějších objevů, protože kapela hraje fakt světový post-metal, a přesně takový, jaký v posledních letech hojně vyhledávám. Jenomže Drom jsou zároveň specifičtí a dávají svému konání něco navíc, to něco, díky čemu si album pouštíte pořád a pořád dokola, aniž by vás přestalo bavit - skutečné emoce. A tak aktuální desce Tady Bůh není! pořád spolehlivě podléhám.

I když jsou Drom specifičtí a nikoho vyloženě nekopírují, nechci říci, že v písních neucítíte vlivy jejich vzorů. Samozřejmě že Tady Bůh není! kráčí v žánrových stopách a místy připomene Cult of Luna, Amenra, či ISIS (ty více), ale rozhodně nebudete u poslechu - jako u mnohých jiných - mít pocit, že už jste ty a ty postupy někde slyšeli.

Písně jsou tedy prostoupeny klasicky post-metalovými kytarovými linkami (ale vůbec ne protivně ohranými), kdy je zvuk strun dlouho táhnut pro efekt snových sekvencí a zatěžkanými sludge padajícími balvany, které vám budou drtit každou buňku v těle, ale i post-rockem, který sám o sobě zoufale křičí do všech stran. Tady Bůh není! je zároveň krapet experimentální materiál, ve kterém se dají vycítit třeba vlivy elektroniky, snad i dronu (ten vnímám v soundu Ostny v dlani).

Jinak je Tady Bůh není! hardcorově uřvané album, jehož výraznou tváří je vyhroceně uřvaný vokál na pokraji nepříčetnosti, jenž vám potrhá nervy na cáry. Základním stavebním kamenem Drom jsou emoce, a ty mají svým nervním a depresivním rozladěním, kterým zaživa pohřbívají hluboko pod zem, schopnost stáhnout ke dnu. Atmosféra je místy tak tíživá, že vás nepustí na čerstvý vzduch a bude vás dávit blátem jako v té nejhorší noční můře.

Kompozice jsou zároveň obohaceny o mluvené slovo (velmi specifické je tu využití rodného jazyka, což je v post-metalovém žánru nezvyklé a zní strašně zvláštně), které vždy představuje nosnou myšlenku alba a posiluje atmosféru i textové vyjádření celé skládanky - tématem alba je utrpení v koncentračním táboru Lety. I přes hrdelní řev a zatěžkaný podladěný zvuk, který je plný bahnité špíny, jde textům, protože vokál není příliš zahuhlaný a nesrozumitelný, poměrně rozumět, ač vás to bude stát nějaké to soustředění a více poslechů.

Tady Bůh není! je také seskládáno tak, aby se hudebně vyvíjelo. Úvodní věc Kálo čiriklóro dějství uvede v uvolněném experimentálním duchu, kdy si budete připadat jak na fetu, aby jste byli v příjemně omámeném stavu strhnuti na dno snesitelnosti, v něm vláčeni po kamenité podlaze a následně s poslední skladbou Tady Bůh není! propuštěni na světlo, do klidu a míru. Skladba totiž uzavírá album v písničkověji rockovějším duchu, právě tady se za celou desku nachází jediný moment plný naděje. Což je ale pouze klam, neboť se následně probudíte ze snu s šílenstvím. A tak jste vrhnuti do temnoty… už navždy.

Tady Bůh není! je zatěžkaná, tíživá a nervy drásající deska sice odkazující na tradiční post-metalové postupy, avšak v případě Drom se jedná o poměrně osobitě uchopené party, kterými vás pohřbí hluboko do špinavého bahna, z jehož útrob vychází jen zoufalý, nervy trhající křik. Drom se zároveň nutně nedrží za omezujícími mřížemi žánru a otevírají se experimentům, což korunují využitím českého jazyka. Tady Bůh není! je osamění, beznaděj, nepříčetná nasranost. Tady Bůh není, a ani naděje.