Liberečtí Drom jsou nejnadějnější post-metalovou kapelou v České republice. Alespoň dle mého názoru mají ambice k tomu, aby nesli prapor tohoto žánru v první linii. Pravidelně skládají a nahrávají, své hudbě se aktivně věnují, a nad svou tvorbou přemýšlejí. A co je hlavní, mají vlastní ksicht, což je něco, čeho si ohromně cením. Samozřejmě, že v tom ty vlivy ISIS, Amenra, Fall of Efrafa a určitě dalších jmen jsou, ale Drom nesklouzávají k pouhému napodobování ikon žánru jako například Daerrwin a i mnozí zahraniční interpreti.

A teď Drom se spřátelenou post-rockovou kapelou Tengri poslepovali a u Metalgate vydali splitko UR a ve slovech z prvního odstavce mě utvrdili.

Než se pustím do rozboru UR, přiznávám, že nejsem příznivcem splitek. Proto jsem v zaslepení albem Tady bůh není! ignoroval v roce 2018 vydané Fullmoon Alchemy Narcotic Session (split s BftR), což byla, uznávám, fatální chyba. Když jsem si teď pustil UR a pak Fullmoon Alchemy Narcotic Session, došlo mi, jak moc rychle jdou Drom kupředu. A Tady bůh není!, i když je to strašně moc silná věc, nechali na své cestě daleko za sebou.
 
Drom

Při poslechu úvodu Jsi světlo, tak neboj jsem si říkal: „Ty vole, to je světový post-rock.“ Náladami někde u Alcest, Mono a Slowdive, hudebně u takových If These Trees Could Talk či Klimt 1918, Drom jsem téměř nepoznal. Oni skutečně světlem jsou, ale po chvíli zase tmou, nebojte. Kytary se pomalu a nekompromisně valí vpřed a tvoří temnou pokrývku zvuku. S nevyčnívajícími bicími drží pohřební tempo a silně se zařezávají do paměti. Kytaristé mají v rukou jen pár velmi nápaditých riffů, které šikovně rozvíjejí, dokud vás nepohřbí ve tmě a neudusí. Pod tím vším, kromě basy, bublá i zlověstné napětí. Řev je neurvalý, zuřivý, jak se na Drom sluší a patří.

Pak se ale dostavuje to, co se Drom naučili na Fullmoon Alchemy Narcotic Session. Budiž hypnóza!

Zvukový experiment na hranicích dark ambientu s poetickým veršem v intermezzu – (tak se skutečně jmenuje) volí zvuky, které vás svým zbarvením uhranou. Uvádí tak třetí a zároveň poslední zásek Drom na UR, Potomci vědění. Šamanský rytmus v úvodu, kytary chladí studeným zvukem a nosný motiv, který následuje, je s repetitivní rytmikou opakován až do bezvědomí – do chvíle, kdy je posluchač lapen v síti. Je to přehlídka účinků rituálního minimalismu, odkaz na Amenru a jim podobné. Jedenáct minut tahání za nitky mentality toho, kdo zvuky přijímá. Budete přijímač, nic víc z vás nezůstane. Tohle bych snesl i déle, a ten psychedelický kytarový závěr! Tohle zamotá hlavu. 80%
 
Tengri

TengriUR uzavírají ve větší pohodě. Jsou terapeuty, kteří vám po poslechu Drom připomenou, že světlo v sobě ještě máte. Housle v jejich první skladbě Buďme jako voda, která všechno očistí ovládnou popředí kompozice a udávají folkový dojem jinak alternativně rockové kytarové práce v podkladu. Nic strhujícího, jen příjemná kytarovka, stačí to. Řev zde zapadá jako jeden z nástrojů, hovoří zpovzdálí zvukové bariéry. Ale jeho barva s houslovou melodií tvoří minimálně zajímavý náladový výsledek.

Buďme jako země, která všechno vydrží je o poznání tvrdší, zadumanější, dominují údernější kytary, vzápětí se ozývají housle, podobný vzorec, trošku jiný vývoj a vážnější tvář. 60%
 
UR

Drom skladby pro UR nahráli v Resound Studio a pokrok je to pro ně i co do zvuku, který je zde čistší a vřelejší než na Tady bůh není! Dvojice písní a jedno intermezzo je takovým náznakem toho, že by další deska, která by se dle slov kapely měla věnovat mezilidským vztahům, mohla být v jejich diskografii dalším milníkem. Tengri svůj díl nahráli v Monke tengri records, zvukově jde o horší práci, jejich část je ale zajímavým spojením houslí a alternativního rocku.

Dominují ale Drom. Ostatně, tak jako na každém split albu, na němž se pánové podíleli. Jo a ten rudý transparentní vinyl je taky parádní, skvělá práce Metalgate!