Život je jako hora. V určitém okamžiku se může jevit nezdolně. Ale člověku nezbývá než se snažit ji pokořit. Dojít na konec cesty s jizvami, které se ozývají z hloubek minulosti. Na vrchol a hledět dolů do propasti časů minulých. A při tomto úsilí pocítí druhou stránku bytí. S pokorou přichází uvědomění si úlevy při každém nádechu svěžího vzduchu. A to samé mi dala u Epidemie Records vydaná deska Eschatology, kterou přivál loňský listopad.

Elbe, projekt kytaristů Standy Jelínka (Dying Passion) a Martina Spacoshe (Between the Planets, Martians), byl nejprve ryze instrumentální poctou pohádkovým krajinám v Sudetech. Dnes už se bavíme o plnohodnotné kapele v čele s Insomnicem (Somnus Aeternus). Kytarovou náladovku vhodnou k procházce po cestě zaplavené hnědým listím tak vystřídala syrová, mrazivá vánice, kterou člověk pozoruje skrze zamlžené okno s horkým čajem v ruce. Pokud se ale chcete jádra Eschatology skutečně dotknout, v mrazivém, bílém světě tam za oknem se nakonec budete muset ztratit.

Posluchač je před Eschatology postaven v roli jakéhosi permoníka, který se s pomocí krumpáče snaží prokopat dovnitř velké hory. Dostat se skrze její tvrdou „skořápku“ je úkol, při němž je třeba trpělivosti, pečlivosti a odhodlání. Za sebe mohu říci, že jsem tuto horu zdolal a nalezl v ní čarovnou melodii kytary, která se stydlivě skrývala v hrubé rytmice The Terminal Summit, pozoroval jsem severní hvězdu, která mi v dojemné Follow the North Star posvítila na cestu, a vzpomínal jsem na své ztráty v česky nazpívané poezii Jizvy. A co zvonivé kytary v The After, které se vznášejí kdesi v mléčné mlze, nebo trumpety horských obrů v doomové bouři The Emperor of Storm či šamanské bubnování v mystické Looking Back? Výprava do nitra Eschatology je zkrátka plná jedinečných zážitků.

Jako kdyby Shape of Despair začali hrát post-rock a If These Trees Could Talk se rozhodli brnknout na doommetalovou strunu. Martin Spacosh vás vezme do oblak, Standa Jelínek zatíží u země. Písně pomalu, ale proměnlivě plynou jako divoké vody Labe při bouřce. Pod hutnou hladinou plavou drobná kytarová brnkání, melodie či táhlé psychedelické proudy. Ukryté detaily jsou s každým poslechem jasnější a jasnější.

Jak jsem psal výše, Elbe již nejsou pouze o vyprávění nástrojů. Insomnic dal horám schopnost moudře promlouvat. Medový, sytý zpěv je pohlazením zimního vánku v doprovodu teplých paprsků vycházejícího Slunce, které hřejí na zmrzlé tváři. Občas až „dávivý“ murmur a „přidušené“ skřeky jsou ohlušující depresí, kterou člověk cítí před smrtí, když je pár minut nato pohřben pod lavinou. Není pochyb o tom, že zpěvák se do čela Elbe postavil v životní formě.

Eschatology je zabaleno ve zvukové pokrývce z dílny samotných horských architektů. Těžké, hutné pasáže získávají povrchovou hrubost, melodické, porcelánově křehké rockové psychedelie jsou zase čisté jako šelfové antarktické ledovce. Vytažená baskytara pak hlasitě duní jako praskající tektonické desky a někdy přitvrzuje dokonce i jemnější pasáže. Působí jako lepidlo, které svým zvukem stmeluje všechny kousky dohromady, nikoliv jako pouhá rytmika.

Eschatology je jako hora, ale neotevírá se každému. Těžký výšlap zvládne především ten, kdo nese tíhu svých vlastních jizev. Pak bude odměněn tolik známým pocitem, který jej k umění přitahuje. Pocitem, že melancholie má porozumění. Elbe nahráli originální sbírku hudební poezie s vlastní přidanou hodnotou. Jako safír mezi sopečnými sedimenty Eschatology v české kotlině vyčnívá coby jedinečné dílo. Dostat se mu pod „povrch“ ale svedou zejména posluchači, kteří se s pravidelností oddávají seancím soustředěných poslechů při specifických podmínkách. Protože poslouchat není totéž co poslouchat. A Eschatology není kulisa k všedním činnostem, ale rituál. (Více v rozhovoru.)