Dvě kostrbatá loga posazená nad dvěma ne zrovna standardně vypadajícími předloktími. Jindy výmluvné tušení toho, co se asi tak v drážkách schovává, tady ve spojení s příjemně karmínovou barvou obalu a celkovým kinder balením třípalce dostává takový trochu jemnější nádech a pocit jakési vlídnosti, hřejivosti…

Už po dvou vteřinách od stisknutí tlačítka HRAJ obrací Matt Harvey z Exhumed svým jedovatým „uuuuhhhhhhh“ veškeré naděje v prach … Ba ne, tak zlé to zas není. Střílí se ostrými, ale s vědomím otevřeným pro aranžmá, smysl pro melodiku a vůbec tak nějak obecně hlavu a patu. Jak Exhumed umějí a jsou patřičně nad, zřetelně ukazují v hodně chytlavé melodické heavy mezihře v úvodní skladbě, druhá Consumer or Consumed zas předvede, co všechno jde do povedeného celku narvat a mazácky zahrát ve 48 vteřinách, a upomene na odér starých dobrých Slayer (pravda, trochu kvapnějších), tedy asi tak 20 let nazad. Amíci se loučí otázkou z úst jedněch ze svých (asi) vzorů a přenechávají prostor komandu z města desítkového bolehlavu.

To už radši tolik neblbne, zůstává spíš u jádra věci a nerozptyluje se zbytečným prdýlkováním, které by pro jeho výraz mohlo být kontraproduktivní, a o to víc se baví. Slušně podaná a v pohodě jedoucí energická true záležitost s jasným poselstvím. Tečku za ani ne čtvrthodinkou klokotání obstará prasárna od Regurgitate a napoprvé neuspokojený prstíček sahá po tlačítku HRAJ znovu.
Vítězi pomyslného rozstřelu se bez rozmýšlení stávají hosté jakožto, dle již výše uvedeného, těleso s větším rozhledem a asi i dispozicemi. Ale domácí, k jejichž produkci jsem zatím byl vždy o poznání rezervovanější než většina davu, rovněž vcelku příjemně překvapili.

6 / 13:09