Loňskou desku Digitotality domácích thrasherů Exorcizphobia by fanoušek žánru určitě neměl minout. Třetí velké album krkonošského kvartetu totiž v mnoha ohledech překonává nejen dosavadní tvorbu souboru, ale i solidně větrá dění na české thrash scéně jako takové. Těžko říct, zdali se naplno projevili odehrané roky či nastalo přehodnocení ambicí, každopádně nyní kapela s přehledem a lehkostí servíruje thrash metal úrovně, kterou se nebojím označit jako světovou.

Nekoná se přitom žádná zásadní změna stylu. Exorcizphobia je stále zapřisáhle ortodoxní. Posun ale slyším v kvalitě materiálu. Nyní již nejde jen o tu retro thrash formu, kde je prvořadá formální správnost a uctívání starých mistrů. To samozřejmě pořád zůstalo, krom uvedeného ale kapela tentokrát přináší matroš, který je zkrátka a jednoduše nadstandardně kvalitní.

Skladby jsou delší, více propracované a nejsou jedna jako druhá. Krom výrazných riffů, sól a energie obsahují i chytlavé melodie a hitové momenty, které prostě baví. Je slyšet, že muzikanti zvládají i náročnější thrashmetalové figury levou zadní, zároveň se ale na desce nesnaží o nic krkolomného či nejasného, co by posluchači komplikovalo život. A v tom právě spatřuji ono plus, hudba zní po kompoziční stránce sofistikovaně, díky své líbivosti a svižnému tempu však působí na poslech stále příjemně.

Sóla, přechody, změny, kterých je v každém kusu dost, se dějí plynule, nenarušují flow a celá deska předpisově šlape. Je jedno, jestli se zrovna jedná o kvapíky k rozhýbání kotle (Profit At All Costs, Digitotality, Corporate Dance), riffovačky ve středním tempu (Correct Opinions) anebo delší, kompozičně složitější kusy (Ancient Deception, Oumuamua). Stále je přítomna energie, a přitom je i co poslouchat.

Stěžejní je taktéž, že povedenou hudební složku doplňuje i kvalitní vokál. Je slyšet, že frontman na projevu zapracoval a jak zpěv, tak angličtinu posunul na velmi solidní úroveň, což beru na tuzemské scéně jako velký benefit. Nelze ale nezmínit i bonus v podobě sympaticky angažovaných textů odkazujících na kruté pravdy současného, postmoderního světa. Kapela se zde mimochodem nejednou trefuje do černého, viz třeba jedovatá Corporate Dance anebo varovná Digitotality.

Album celkově působí jako svěží a ve své nekřečovitosti hezky nečesky, nicméně je tu jedno ale, které bohužel výsledný dojem lehounce devalvuje, a tím je zvuk. Nejen zpěv a kytary, ale celkový sound je docela zkreslený, resp. přepálený, což je dle mého škoda, protože skladby jsou samy o sobě dobré a nebylo třeba je tunit efekty. Nemluvě o nadbytečné tortuře ušních bubínků. Na druhou stranu je to takto větší „bordel“, který k metalu tak nějak patří a výsledku na kráse až tolik neubírá.

Každopádně lze napsat, že Trutnováci se s touto deskou vytáhli. Nyní je lze bez debat považovat za první ligu českého thrash metalu, dle mého však mají na to zabodovat i na mezinárodní scéně, protože ve srovnání se jmény, které tvoří tzv. novou thrashovou vlnu (např. Municipal Waste, Toxic Holocaust, Warbringer, Gama Bomb apod..) vychází album Digitotality velmi slušně. Exorcizphobia navíc nemá nejmenší problém přenést energii z alba i na koncertní prkna, a to ji může k věhlasu ještě pomoci. Pokud bude kapela v nastoleném trendu pokračovat, můžeme se dočkat ještě velkých věcí.

PS: V mezičase už vyšlo nové EP Friend of Lunacy.