Hned na začátek roku tak vydatný sousto, až se člověk skoro zadáví. Extra Life zůstávají takoví, jací byli na minulý desce. Nekompromisně originální, neuchopitelná, těžko stravitelná směs žánrů, jejichž spojení rozhodně není to první, co by tě napadlo. Naopak, s velkou pravděpodobností by ses k podobnýmu nápadu ani blízko nedostal. Protože už jsi ale zvyklej od minula, ztrácí se ten bolestivej proces dostávání se do nahrávky, to otevírání hlavy. Stejně ti ale trávení zamotá střeva, Extra Life nedělaj nahrávky na první poslech, ale to už

víš. Pokud jsi minule neposlouchal, tak tě ta bolest teprve čeká a je dost dobře možný, že se tím ani neprokoušeš, Made Flesh je totiž stejně složitá a vyhraněná deska jako Secular Works. Dobře, možná o krapítek přístupnější, ale žádný úlevy mainstreamu se nekonaj.
Základní popis se od minulý desky moc nezměnil. Pořád je nejbližší přirovnaní srážka Zs a Kayo Dot, tedy rytmické rozlámanosti, detailní práce s motivem, jeho rozvoj a magická atmosféra. Při bližším ohledání už ale některý rozdíly nepřeslechneš. Od minula trošičku opadla vlna chorálních zpěvů, stále jde sice výrazně cítit, ale tentokrát je zpěv trošku silovější, víc se tlačí na pilu. To souvisí i s hudební stránkou, která je dynamičtější než na minulé desce, na Made Flesh se víc využívá průrazný rytmický sekce, což přece jen přináší o chlup větší stravitelnost. Tentokrát se nedočkáš desetiminutovejch pomalu gradujících opusů z minulý desky, ubylo vážnejch protáhlejch obličejů, pobožnosti, osudovosti, jejich místo přebírá větší hravost, odlehčenost. Pokud si minule přece jen občas odhalil přespříliš uměleckou, trošičku unylou nebo prostě jen příliš dlouhou nitku, tentokrát už se ti nic takovýho nepovede. 8 písniček, opět dominuje obrovská rozmanitost, každá z nich má svůj vlastní příběh, možná ne tolik rozdílný jako dřív, ale to je spíš ku prospěchu věci, rukopis se víc usadil.
Bát se nemusíš, paleta pořád zůstává dostatečně široká na to, aby se

celek nedal nějak jednolitě uchopit a popsat pár slovy, pořád po dlouhym bezvýchodným přemejšlení, jak desku uceleně popsat, zůstává jen jedna cesta dopředu. Popsat jí po částech, protože pod jednu střechu se pořád takový množství nápadů najednou dostat nedá. Opakovat se nebudu, detailní popis tentokrát opomenu, příležitost rozdráždit a navnadit si ale ujít nenechám. První dva vály znova největší hity na desce, u prvního potěší sladký klávesy a nakopnutý tempo, v druhém nádherně propletený, rozvrstvený vokály. Dál přichází pohrávání si s gradací, od nejjemnějšího pohlazení po tváři až po zrychlenej tep, neúnavně zrychlující frázování, ostřejší barvy a výbuchy rytmický sekce. Znovu zklidnit, uvolněná zamyšlenost, zvukomalba, která ale přechází do zlosti, Easter, temná, tajemná, tíživá atmosféra, nabrat vzduch, protože krk se bude chvíli nepříjemně svírat, neustálý napětí, vokály pouštěj zlo, štěkaj, ze samýho vzteku přeskakujou. Nic netrvá věčně, Easter končí, přichází naprosto odlehčená pitomina, infantilnost a nádherný melodie, v oddychu se pokračuje až do finále, který ti ukáže, jak rozvíjet motiv od naprostýho minimalismu k bohatejm aranžím, aniž bys po jedenáct minut na chvilku ztratil pozornost. Jen pro navnazení samozřejmě, doufám, že se ti už pár slin na jazyku seběhlo.
Nekompromisně originální rocková avantgarda, u který by závěr naštěstí mohl

zůstat stejnej jako minule. Chce to trpělivost, chce to otevřenou hlavu, protože tohle sousto nic jednoduchýho na trávení není. Ale když tomu ten potřebnej čas dáš, třeba tě Made Flesh úplně uchvátí. Třeba ne. A pokud se ti líbila už minulá deska, tak není co řešit.