„Fleshgore.. neznám. Jak netypické jméno pro kapelu hrající - dle letáku - brutal death. Aha, Ukrajina, takže zas nějakej východ,“ takto podobně jsem poprvé zareagoval při projížďce bookletem jejich debutu Killing Absorption a došlo mi to. Přesně toto přece musí napadat i ty ze západu u cédéček přicházejících z našeho domácího trhu. Jenže. Ještě při prohlížení sázím digitální brusku do pily a dočítám se ‘nahráno v Berlíně‘. A když už brutl det, že by to tedy nebylo až tak z východu ani po stránce zvuku?
A taky že ne. Nemůžete samozřejmě očekávat žádnej Morrisound, ale zvuk je velmi obstojný. Kytary mají potřebnou hutnost a jsou zdvojené, ale nijak výrazně se od sebe neliší – občasnou houkačkou, oktáva, sólo.. Svůj prostor tu má basa a buď si pěkně bublá nebo obkružuje někde okolo daného motivu. Gut. Stejnak(r) i bicí, které plní svou funkci plně k ubírání se kapely. Opět nijak výrazně nevybočují z daných šablon žánru, ale na druhou stranu to zase jen takové dotlukávání není, protože ty škopky si Max fakt udělal. A když už se tu zabýváme žánrem brutální smrtící kov, je snad jasné, že tomu i odpovídá konipásek u mikra – ryk a grunt.
Hm, Fleshgore tedy hrnou v poho. Vkusně střídají jednotlivé pasáže, slušně aranžují, takže se vám nestane, že si budete připadat jak u poslechu dvou či více kapel, které daly dohromady náhodou několik písniček. Tóny linoucí se z repráků jsou pak skutečným odrazem deathu střihu zaoceánského s občasným výkyvy v Cannibal Corpse (Severe Pain), staré Carcass (Interuterine Dilemms) či Dying Fetus (protrashingy), které nová tvorba Fleshgore připomíná nejvíce - stáhněte dvě novinky na jejich stránkách! Co mi ale S..ukkro..ation na Killing Absorption celkovým muzikk provedením připomínají úplně ze všeho nejvíc, je styl na poslední desce našich Godless Truth (snad se k nim později také dostanem’) – znalí si představí.
Celkově vzato tedy Killing Absorption v rámci všeho vlastně docela dobře obstálo a myslím, že o této kapele ještě něco i uslyšíme. Mějme íry nastražené.

9 / 31:18