Jelikož si tuzemského Obscene Extreme nesmírně vážím a řadím ho mezi vůbec nejlepší festivaly, rozhodl jsem se, že mu věnuji něco jako pravidelnou rubriku, ve které představím vždy jednu kapelu, která vystoupí na aktuálním ročníku festivalu. Abych uvedl věci na pravou míru, protože slova „rubrika“ a „představení“ možná nejsou ta nejvhodnější, řeknu spíš, že bych rád, aby každý týden vyšla recenze na jednu kapelu z aktuálního line-upu OEF 2007. Další věc, kterou bych rád podotkl je, že bych se chtěl věnovat spíše těm méně známým kapelám, kterých je na OEF každoročně obrovské množství a o tom, že je Čurby mistr v objevování nových talentů jsem se již několikrát přesvědčil. Právě proto si myslím, že by bylo fajn věnovat těmto, kolikrát velice mladým, nadějným kapelám prostor a trošku je prozkoumat ještě před festivalem samotným.
Výběr a posloupnost kapel nebude nikterak pravidelná a žádný systém v tom nehledejte, zkrátka jak se mi desky dostaly pod ruku, tak jsem je zrecenzoval. První na řadě je projekt Hymen Holocaust (roztomilý název) z Holandska. Jedná se o one-man-projekt Morrise z Cliteater, což už samo o sobě něco napoví. Upřímně řečeno, příliš nechápu smysl toho, proč si někdo vedle své domovské gore grindové

kapely založí svou vlastní gore grindovou kapelu. Z touhy po stylové rozmanitosti to opravdu asi nebude. Hymen Holocaust představují naprosto dřevní gore grind, kterého se v Holandsku rodí tuny. Já sám mám tento hudební žánr docela rád, ale musím uznat, že čeho je moc, toho je příliš a když slyšíte stopátou kapelu, která zní stejně jako stočtvrtá a všechny předešlé, už to chytne opravdu asi jen skutečně oddaného stylového maniaka, kterým já, přesto, že si gore grind rád poslechnu, asi nejsem.
Hymen Holocaust se bohužel (pro mě), bohudík pro gore grind šílence neodlišují od zbytku stylově stejně zaměřených kapel ani o chlup a nabízí naprosto šablonovité, již tisíckrát slyšené postupy. Klasické tupačky, veselé tanečky, možná až nezvykle dost pomalých (chvílemi i dost nudných a zbytečně natahovaných) pasáží, chlívný vokál ne nepodobný národnostně spřízněným Bile, správně odpudivý a zatuchlý zvuk, šumivé kytary, které jsou nápadité asi stejně jako skladby Martina Maxy, perverzní vsuvky (vzdychající děvy a podobné záležitosti), a tak dále. Je mi jasné, že vyčítat dřevnímu gore grindu neoriginalitu nebo stupidní kytarové riffy je nošením dříví do lesa, tento styl je úplně o něčem jiném a právě fanoušci tento model a určitý stereotyp vyžadují. Na druhou stranu si

ovšem myslím, že přeci jen dát materiálu svou tvář a vnuknout mu něco osobitého by neškodilo, protože jinak upadne v zapomnění a já nevidím jediný důvod, proč sáhnout raději po Hymen Holocaust, než třeba po Bile, Rompeprop nebo Cliteater.
Hlavní síla podobné muziky je však v živých vystoupeních, které může být i v případě Hymen Holocaust zajímavé a já jsem přesvědčen o tom, že právě takovýto model prasáckého gore grindu přijde na OEF na úrodnou půdu a lidé si to užijí náramně.