Bylo jen otázkou času, kdy k téhle kolaboraci dojde ve velkém, tedy v podobě celé desky. Cesty obou rapperů již nějakou dobu vedou v podstatě paralelně (chlápci plivou ostře a mají rádi konspirační teorie a metal), a jelikož na spojení dvou tak slavných jmen (přinejmenším v rámci death rapu) nikdo neprodělá, můžeme se těšit z alba pojmenovaného podle jejich dosud nejslavnější spolupráce – singlu Jedi Mind Tricks z 5 let starého alba Servants in Heaven, Kings in Hell, kde si Ill Bill střihl povedený featuring.

Pár slov k death rapu, což je škatulka poněkud na pováženou: název tomu dal Necro svou stejnojmennou deskou; obecně jde o hip-hop, který se estetikou, obsahem textů či stylem použitých beatů blíží metalu, často včetně otevřené adorace metalových velikánů (za všechny jmenujme Ill Billovu Unauthorized Biography of Slayer, ve které se klaní deskám této legendy) či přímo prezentace projevu metalových ikon na deskách v podobě featuringů, obvykle řvaných refrénů – slyš třeba Maxe Cavaleru v refrénu této úžasné skladby (opět od Ill Billa).

Hip-hop je zkrátka postmoderní žánr a jako takový rád odkazuje všude možně. Deska Heavy Metal Kings je odkazy taky prošpikována skrz naskrz, roztomile zlým obalem počínaje (jako bych viděl plesnivé thrashové album) a položkami tracklistu konče (Impaled Nazarene, King Diamond) - pánové se neomezují jen na kov, ve skladbě Leviathan například zazní citace ze starých Wu, resp. z desky Liquid Swords prafotra GZA. Texty do puntíku splňují očekávání: témata věčná (hlavně náboženství – kritika pokrytectví a zneužívání víry jako záminky pro všelijaké darebáctví, na druhou stranu proklamace Pazova muslimského vyznání - Paz vyrostl jako italský katolík, ale v dospělosti konvertoval k islámu) a témata aktuální (Obamova politika, smrt Michaela Jacksona, terorismus, války a násilí ve všech jeho myslitelných projevech). Nutno podotknout, že Heavy Metal Kings asi těžko bude sloužit jako učebnice mezinárodních vztahů a politologie, protože především Paz za vším vidí Ilumináty, spiknutí CIA a další figury jak ze špionážního thrilleru, až je nutno se tázat, zda to vůbec myslí vážně. Pořád ale lepší, než kdyby rapoval o svém nevyčerpatelném kontě a nekonečné potenci jako 50 Cent.

Hudební podmaz je hardcore, jak se na death rap sluší a patří; většina skladeb je náležitě „upbeat“ a vyšperkovaná působivými „citacemi“ z vážné hudby, soundtracků a obecně symfonických kusů – opět žádné překvapení, jelikož se na albu podílel i Stoupe the Enemy of Mankind, dvorní producent Jedi Mind Tricks známý právě prací s klasickými motivy. Jeden beat usoustružil i DJ Muggs z Cypress Hill (Leviathan) a rapy přispěla obvyklá suita, která kolem Billa a Paze běžně osciluje a (troufám si tvrdit) veze se na vlně, kterou ti dva tlouštíci rozbouřili (jména jako Sabac Red, Slaine a další). Ústřední dvojici (která se na albu tituluje „Vinnie Appice“ a „Billy Idol“) však žádný z nich nemá šanci dostihnout.

Heavy Metal Kings po mém soudu neobsahuje žádný kulervoucí hit, který by posluchač mohl do ohluchnutí točit ve smyčce (což je trochu škoda – oba interpreti dříve několikrát dokázali, že takové skladby rozhodně vyprodukovat dovedou), na druhou stranu album baví jako celek, což je asi primární účel téhle muziky. Za zmínku určitě stojí „indie“ status jak Ill Billa, tak Vinnieho Paze (potažmo celých JMT). Desku vydávají na vlastních labelech (Uncle Howie a Enemy Soil), takže případný kupec má jisté, že jeho dolary poputují přímo umělcům a ne žádné židozednářské korporaci. Na tvářích obou rapperů je navíc patrno, že si poslední dobou mohou dovolit mnoho hamburgerů, nejspíše vícepatrových. Dokud vydávají takhle dobré desky, zaslouží si je.

P.S.: Videoklip ke skladbě Blood Meridian je evidentně určen především metalákům – jedině oni mohou rozklíčovat všechny šifry, narážky a odkazy a pochopit, jak velkou prdel si ti „hopeři“ z metalu dělají. Here comes…