Datum vydání: 21.3.2025
Vydali: Century Media Records
Žánr: avantgarde death metal, black metal, jazz

Věrozvěstové odporného newyorského pozlátka zasahují už pošesté, aby představili naleštěnou lež elit opět v trochu jiném, ale stále ryze blýštivém světle. Novinka se oddává poměrně novému směru, jako kdyby trojice šla vstříc nezlomné pravdě hermetického pravidla „jak nahoře, tak dole“, posléze vyjela nejnablýskanějším výtahem až za zenity nejvyššího art-deco mrakodrapu…

…a pak se ocitla v samotném přízemí. Goldstar vyznívá jako nejzemitější, nejpřístupnější a svým způsobem i jako nejbanálnější článek v diskografii Imperial Triumphant. Pryč je bezbřehá avantgarda z předchůdce, teď se odlesky honosného hnusu zračí podstatně příměji, jako hvězda na coveru, před kterou nahá ženská postava se sebezapřením drží misky vah v rovině. Nebo se snad, po vzoru Eyes White Shut, oddává necudnosti, kterou ani všudypřítomný jas nepřebije.

Pojetí album artu se tak dá brát jako efektivní reflexi náplně desky. Vše, co kapelu etablovalo, je tady přítomno, nehledě na to, že se s volenými prvky pracuje stravitelněji, občas snad až hitově. Skladby lezou snadno do uší už s prvními poslechy, člověk nasává opojnou opulenci až s nečekanou lehkostí, stejně jako cigaretový dým, který měl v dobách, ze kterých kapela vychází, pomáhat zdraví. Ne nadarmo se celá deska tváří jako značka cigaret, kterou musíme vyzkoušet. Tak přímé, ale funkční to tady je.

„Try new, Goldstar / Die for, Goldstar“, pěje rádoby-dobový reklamní spot, který je jakýmsi odrazem jednoho pólu hudebního arzenálu Imperial Triumphant. Předcházející přehrocená NEWYORKCITY pak představuje druhý využívaný extrém. Uprostřed desky umístěný protipól tak trochu udává směr celku – vytyčuje, v jakých limitech se Goldstar pohybuje. V limitech, které nyní kapela zužuje: za účelem vykřesat něco úplně nového.

A to nové spočivá v onom přístupném, což ale stále dokáže být dostatečné kalkulované. Svérázný mix black metalu a disonantního death metalu je stále přítomen, stejně tak bassové výjezdy a perkusní filly ovlivněné jazzem přetrvávají. Se vším se jen pracuje tak, aby se celek snáze zarýval do paměti, což vlastně dává v kontextu kapelního konceptu smysl. Vychytralou nástavbu představují i zapracované hudební motivy z Kubrickových filmů, které samy o sobě předávají něco komplexního stravitelnou formou.

Goldstar tak lze nazvat nejlepší deskou pro představení kapely novému posluchači. Imperial Triumphant se zde prezentují přístupně, žádný typický hudební rys ale vyloženě neobětují. A jejich zlatý prst ukazující na zhýralost a ohavnost lidí (nejen) na nejvyšších křeslech s úchylkou na hromadění majetku nepřestává být precizní, vychytralý a pádně jízlivý. Což je, s ohledem na rok vydání desky, více než relevantní.