Po konci Viral Load si jejich kytarista/vokalista Shawn Whitaker založil tenhle one-man band. Svůj rukopis z Viral Load si zachoval, ale Viral Load byli spíš (chytrej) slamující brutal death. Insidious Decrepancy jsou temnější, techničtější, rychlejší a maj blízko k Deeds Of Flesh.

Trojka Extirpating Omniscient Certitude není tak nabasovaně brutální jako starší alba. Hudebně je jednolitější, (temně) melodičtější. Ve srovnání se staršíma deskama je to takový Reduced to Ashes. Tentokrát nemám žádný výhrady k nazvučení automatu (snad jen, že to Whitakerovi trvalo třináct let, než se to naučil). Shawnův hlásek zmohutněl, radost poslouchat.

Kromě hustýho vokálu jsou hlavní Shawnovou zbraní výborný temný melodie, který se vám dostanou pod kůži (opět pararela s Deeds Of Flesh). Pak tu máme nepřešmrdlaný pidlikačky (jednodušší Onset of Putrefaction). Obojí prokládáno vražednejma zasekávačkama a texaským slamařením. Slabší jsou občasný tupačky, ale na rozdíl od současnejch Viral Load je jich tady minimum.

One-man BDM kapely nemaj nejlepší pověst, ale tohle je někde jinde než třeba Syphilic nebo Putrid Pile. Trochu mi chybí brutalita z přechozí The Inerrancy of Profanation (2005, remaster z roku 2007 je lepší), ale zas je tu lepší zpěv a hlavně slušně udělanej automat. Navíc naprosto skvělý momenty jako třeba začátek Once Revered nebo závěr Adorned in Agony (ashes to ashes, dust to dust). Mám pro tuhle (ehm) kapelu slabost, takže za osm a půl nebo pětaosmdesát.