INTER ARMA jsou z mnoha důvodů klasická „Relapse kapela“, tzn. vousaté tváře, neupravený zevnějšek, špinavý zvuk a samozřejmě neurvalá, anti-komerční hudba na rozmezí sludge, doom a post-metalu. Jejich pojetí se však v mnoha ohledech klasickému dřevorubeckému pojetí žánru vzdaluje a stává se těžko zařaditelnou alternativní hudbou.

Poslechněte schválně vály Destroyer, ´sblood nebo Westward. Často se opakující jednoduché motivy vytváří zvláštní, sugestivní, díky blackmetalovým elementům se dá říct až okultní atmosféru, která vzdáleně odkazuje třeba na NEUROSIS, AMENRA či na starší ERYN NON DAE anebo temnotu newyorských TOMBS. Zkrátka nic hezkého ani optimistického.

Album ale nezní jen temně a zlověstně, obsahuje i kus psychedelie či hardcore energie a jeho vyznění zdaleka není úplně jednoznačné. Každá skladba z kolekce je totiž trochu jiná. Převažují pomalé, tvrdé kusy, objevují se však i jemné, tklivé, post-rockové, téměř akustické instrumentálky, které s primární zlobou zvláštním způsobem kontrastují. The Long Road Home kupříkladu vypadá, jako něco, co se nevešlo Floydům na Wish You Were Here. (Vážně.) Love Absolute je smutné, akustické preludování, které rockovou podstatu postrádá už úplně, ovšem tento rozpor je možná další zajímavostí, která mě nutí se k albu vracet. Všechny polohy se ale protnou v závěru, v titulní (třináctiminutové) Sky Burial, která je tak nejen formálním, ale i skutečným vyvrcholením kolekce.

Ve finále samozřejmě není důležité, jestli tomu říkáme sludge-black-doom anebo post-cokoliv. Důležité je, že se kapela snaží o ne zcela standardní přístup, který ji docela vychází. Pravda, že chvílemi Američané balancují na hranici smyslu postrádající výstřednosti, ovšem na druhou stranu ona zvláštní aura těžko zařaditelné podivuhodnosti je tím, co dělá Sky Burial zajímavým.

INTER ARMA předkládají na každý pád divnou desku, které je samozřejmě možné hodně věcí vytknout. Je to špinavý underground s lo-fi produkcí, problematický je i slabší úvod (ty nejlepší kusy jsou zařazené až v druhé polovině alba) a ne úplně dokonalý shledávám i zpěv. Celkově se dá říct, že kapela měla skvělou ideu, kterou nedokázala realizovat ne úplně na 100%. Přesto si však myslím, že se jedná o album, které stojí za povšimnutí a zejména pro příznivce „jiné“ (experimentální) hudby by mohlo znamenat až nečekanou vzpruhu. Některé momenty totiž bezesporu stojí za to.