Dnes se podíváme na kapelu, na které je asi nejoriginálnější její původ - vždyť kolik známe deathmetalových kapel z Řecka? Moc jich nebude, jinak pokud někdo víte o jiných, dejte vědět. Nicméně globalizace postupuje a tím se – tentokrát bohužel – rozdíly stírají. Inveracity je na první poslech k nerozeznání od jakékoliv jiné kapely ze severozápadní kontinentální Evropy či ze Spojených států, k čemuž také přispívá fakt, že vydávají u mezinárodních Unique Leader.
Extermination of Millions, logický nástupce bezmála o čtyři roky starší debutové placky Circle of Perversion z roku 2003. Profesionální práce, co zaujme na pár týdnů aktivního poslouchání i přesto, že pořádně nepřináší nic nového. Pamatujete na staré Aborted, Severe Torture, první desku Disavowed? Přidáme si o něco modernější zvuk a je to tady, v celé kráse.
Už od začátku se nám to jaksepatří sype, klasické BDM moduly, co už známe od

jiných, přesto však nenudící. Celkově se to dobře poslouchá, čitelnost a předvídatelnost skladby písní jakoby byla záměrem, hlavu si tedy rozhodně nezavaříme. Tahle hudba je prostě stavěná k pohupování hlavou nebo některou z končetin už při prvním poslechu, protože každý, kdo někdy slyšel něco podobného, dokáže bez námahy odhadnout, co zhruba bude následovat. Celkový dojem je tedy nenáročná BDM sériovka. Co však přinese detailnější rozbor?
Exposing the Semihumans. Hned první pecka bez zbytečných intro výplní chrlí to, co zaručeně zaujme. Jaké štěstí, bodík navrch za ‚na nic si nehraní‘. Motivy se střídají svižně, a přestože se příliš neliší, sem tam vybafne přidaná doba a půlnotička, to jen tak jakoby nic, pro osvěžení, žádné moc machrovinky se naštěstí nekonají. Dalším opepřujícím prvkem bezesporu zůstává střídání temp bez slyšitelných přechodů mezi nimi, dodává to brutální nádech, jednu z pár prostých předností díla. Délka skladeb naprosto optimálně nastavena, další bodík nahoru. Za co ale musím trochu hudrovat je zvuk bicích, hi-hatku by to chtělo trochu ozvláštnit a ten rachoťák – no fajn, větší pánvička by sedla více.
Od další pecky se dostaneme už i k volnějším tempům. V poslední době se pomalá pasáž v DM písni často automaticky spojuje s kytarovým slamem. Nic proti tomuto trendu, ale s uniformitou je třeba neustále bojovat, je totiž významným nepřítelem okrajových žánrů hudby. Tentokrát se tedy slamů nedočkáte, asi by se sem ani příliš nehodily, není tedy o co stát. Forced Prostitution zavádí plynutí alba lehce ke kombajnovosti, skladba má těžkou zadnici a proto začne asi jako první nudit. Aspoň je tady poprvé slyšet nestrojový faktor u bicích. Ty totiž už za těch pár minut začínají budit podezření z automatu. Rovněž se zde poprvé vyskytují osamělé basové party. Za tento neduh si rozhodně zaslouží zvuk kritiku, basa je jinak absolutně utopená, jak už to bohužel často u takových skupin bývá. Ještě u další pecky se basa ozve ze začátku, aby udala tempo, a opět se nenávratně ztrácí pod deku kytar a bicích.
Zpěv je naprosto standardní hrdelní kanáloid, ničím nepřekvapí ani neznechutí.

Čas od času je dokonce rozumět kousku textu, na to se tady ovšem přece nehraje. Od nějaké šesté skladby už se ničeho nového nedočkáme, pak už je to stále o tom samém a pozornost už je stále obtížnější udržet. Snad jen poslední Before the Uncreation se liší délkou a celá je více založená na kytarách.
Nezkoušejme tedy očekávat nějakou větší hodnotnost a skryté hodnoty odhalitelné pozdějším poslechem. Jak nenáročně se Inveracity tváří, tak nenáročnou muziku taky dělají. Časem začnou nudit, nějakých pár týdnů příležitostného poslechu mi však vydrželi. Ještě jen tak pro zajímavost: internetový zdroj uvádí, že kapela po vydání této desky přerušuje na rok činnost, protože v Řecku je stále povinná základní vojenská služba a pánové ji ještě nemají splněnou. My se ale máme :)