Datum vydání: 31. leden 2025
Vydali: Pelagic Records
Žánr: americana, gothic rock, noise

Jaye Jayle, alias Evan Patterson z Young Widows, už to sólově táhne nějakej ten pátek. Pokud internety neklamou, tak první sólovku House Criks And Other Excuses To Get Out vydal už v roce 2016, a od tý doby pravidelně vydává novou desku ob dva tři roky.

Je mu potřeba přiznat, že změn se nebojí. Od hlasitějších, rockovějších počátků už ušel pěknou cestu, přes komorní elektronickou sólovku Prisyn až po poslední desku plnou potemnělý westernový gotiky v podání plnohodnotný kapely. Spousta změn většinou znamená spousta nepoužitejch útržků v polozapomenutjech šuplících. A tak se na After Alter Jaye místo kráčení vpřed ohlíží vzad, a oddává se troše poctivé archivální práce.

Výsledkem je zábavná koláž písniček z různejch tvůrčích období, kterou drží pohromadě zejména cit pro stroze působivý nápady. První půlka se točí kolem minimalistický, úderný rytmický sekce (naklepat), ze který rostou nosný kytarový a klávesový motivy (obalit). Temně gotickou náladou prosvítaj silný melodie, elektronika z období Prisyn se pěkně doplňuje s hypnotickým noise rockem pozdních Young Widows. Výsledkem je několik uhrančivejch písniček (řízky hotový), který se potácej někde v neurčitým prostoru mezi depresí a nadějí. Následuje i návrat do úplnejch počátků s Bloody Me - jednodušší, ale chytlavá věc postavená kolem houpavýho riffu, co rozproudí krevní oběh.

Vrcholem je ale táhlá desetiminutovka Small Dark Voices. Instrumentace osekaná na minimum, zůstává jen hlas, minimální elektronický beaty a synťáky, tady se čerpá ze zaprášenejch šuplíků z období Prisyn. Pomalej nájezd, uhlíky žhnou ve tmě, jen matně prosvítaj skrz kouř, pulz je slabej ale tepe, v hlavě nenápadně hlodá pokušení. Z uhlíků sálá čím dál víc tepla, potíš se a nasáváš kouř, pulz sílí, hlava plave, a pokušení roste. Nenápadnej vnitřní hlas roste, temný fantazie nabíraj na síle, až si nejseš jistej, jestli odoláš. Skvělá namotávačka.

Závěr pak obstarává pár kuriozitek pro sběratele, cover Beatles (řekněme taková existenciální verze Help!) a zaprášená country brnkačka jako outro. Tyhle drobnosti na závěr jsou spíš výplň a vracej mě k předposlechovejm otázkám – archivní práce je fajn pro zapálený fanoušky, ale má za ní smysl platit i pro ostatní?  Za sebe říkám ano, ze zaprášenejch šuplíků se podařilo vytáhnout několik pěknejch a jednu fakt výbornou písničku.