Musím uznat, že člověka za projektem Kanonenfieber obdivuji. Udělal sám desku, která se směle může měřit s nejlepšími (post-) black metaly s válečnou atmosférou. Jako první se ke srovnání samozřejmě nabízí Minnenwerfer se svým albem Alpenpässe a Panzerfaust. Panzerfaust tématem vychází z druhé světové války, Minnewarfer a Kannonefieber se inspirují Velkou válkou. Hudebně všechny tři kapely kombinují atmosférický black metal s post-blackem, ale zapojují i přímočaré, ryze blackmetalové prvky jako sypačky a tremolo. A u všech kapel platí, že to dělají kvalitně.

Kanonnenfieber na své debutové desce mají blíž k agresivnější poloze Panzerfaust, přičemž tu tvrdě metalovou složku obstarává především bicí baterie a zpěv. Použita je hodně zdařilá a srozumitelná němčina, která svým přísným frázování materiálu vtiskává nejen zmíněnou agresivitu, ale je zajímavá obsahem. Naopak kytary, a vyplyne to tím víc, čím více prostoru albu dáte, mají části vysloveně post-blackové, vedle klasické blackové riffáže. Razantní i „intelektuálnější“ poloha jsou slušně vyvážené a tak přímočaré hity jako Dicke Berta střídají songy, kde prim hrají rozkládané plochy – například Die Schlaft bei Tannenberg. Celé to dohromady funguje překvapivě dobře a padesát minut strávených s Kannonenfieber pro milovníka black metalu určitě nebude ztracených.

Lidský mlýn od Dělové horečky (o tomhle mluvím, když říkám, že němčina se k materiálu výborně hodí) má samozřejmě i svůj limit. Poslechnout si ho desetkrát bezpochyby stačí na odhalení všeho, co nabízí, a ty „hitovější“ části, kde například bicí navazují na kulomet (Ins Niemnadsland), omrzí bohužel i dřív. Přesto doporučuji vyzkoušet, protože oproti například Viktorii od Marduk je tohle album příjemným překvapením, které za ošklivým obalem nabízí dobrou žánrovou muziku.