Retro už nějakou dobu frčí, metal nevyjímaje. Pro někoho je dřevní old school návrat ke kořenům, pocta pionýrům, kteří objevovali tehdy nepoznané a klestili cestu dalším. Pro jiné zase odpověď na moderní trendy v extrémní hudbě v 21. století a s nimi i jejich zvukovou přečištěnost a přetechnizovanost. Nejinak tomu je u Krypts, kteří svůj hnilobný death metal s úctou ke stylovým klasikům razí od roku 2008. Finové začínají tam, kde zhruba před třiceti lety začínali Incantation nebo Immolation. Jejich tvorba stojí a padá na pomalých valivých riffech s tíživě mrazivou atmosférou, které se střídají s tupa-tupa rytmy a občasnými klepačkami, ale prim hrají střední tempa.

Z debutu Unending Degradation byla ještě hodně cítit stará švédská deathová škola i s její nezaměnitelnou melodikou, na dalším počinu Remnants of Expansion byl už znát větší příklon k doom metalu, což se ještě prohloubilo na Cadaver Circulation. Klepačky úplně vymizely (jedna se na krátkou chvíli objeví ve čtvrté Vanishing) a Krypts se teď zaměřují na důsledné prokreslování výrazných a jako had se táhnoucích se riffů. Třetí deska Finů je svou atmosférou vlastně doommetalové album - nejblíže má ke starším deskám Evoken s tím, že jde o jejich agresivnější dvojče se sirnatým odérem tak typickým pro partu Johna McEnteea. Kdo hledá plazivou alternativu Dead Congregation, Cadaver Circulation by pro něj mohla být ta správná volba.

Třetí deska Krypts vás vcucne do svého světa nicoty, zmaru a zkázy od první vteřiny. Zvuk je temný, uzavřený, neprodyšný, hutný, nepropadne jím ani špendlík. Úvodní Sinking Transient Waters trochu mate tělem, sice jde převážně o střednětempý tlačící hrubozrnný válec s funeraldoomovými pasážemi, ale vzhledem k tomu, co přijde nakonec, jde vlastně jen o pětiminutovou předehru. V druhé třetině se totiž skladba zlomí a na poslední dvě a půl minuty se z ní stane totální záhrobní rekviem, jež lze svou intenzitou přirovnat snad jen k mistrům psychedelické zhouby Esoteric.

Ano, i když jde o řádně agresivní album, má takřka meditativní účinky. Riffů nabízí tak akorát, nejde o nekonečné opakování jednoho motivu jako u drone/doomových spolků (i když třeba ústřední riffové monstrum v Echoes Emanate Forms bych mohl poslouchat donekonečna) ani o pouhé kladení nápadů bez větší vzájemné provázanosti. Husté atmosféry kvartet dociluje bez kláves, jen za pomoci strunných nástrojů, na nichž všechno stojí a padá. Souhra kytaristů Ville Snickera a J. Lilji je příkladná, společně hrají jen v funeralových kilech, jinak většinou jeden drtí podladěný základ a druhý ho doplňuje ve vyšších tóninách o vyhrávky. Do toho všeho se jako z onoho světa ozývá nízko položený naechovaný vokál Antti Kotiranty, který v každém songu zaříkává jen pár vět o propadávání se do nicoty.

Mám trochu pocit, že Krypts se ocitli na rozcestí, kudy jít dál. Na to, jak je deska plíživá, je poměrně krátká. Za 37 minut jen jakoby cosi fatálního načrtne, ke smrtícímu účinku ale „něco“ chybí. Je očividné, že ortodoxní deathmetalový kabát jim je příliš úzký a chtěli by dál, ještě však přesně nevědí jak. Možná by to chtělo větší ambice, příběh skladeb o něco protáhnout a říct v nich víc, epičnost jednotlivým riffům rozhodně nechybí, skladbám jako takovým ale ano.  I když je Cadaver Circulation bezesporu dosud nejdotaženější nahrávka Krypts, mám pocit, že to hlavní ještě teprve přijde…