LANA DEL REY - Born to Die

recenze
Filipismo
Hodnocení:
6

Aby jednou vystoupila na samotný piedestal, na to bude potřebovat nejen silný materiál, ale též žaludek. V šoubyzu se totiž chyby neodpouštějí a ze dne na den může být z téhle vycházející hvězdičky jen hromada suti. Zatím má ale našlápnuto dobře.

Lana Del ReyNení úplně zvykem propírat na stránkách „rockově“ laděného webzinu desku, která se řadí do škatulky pop. Ale jelikož si zakládáme na všeobecném přehledu zdejšího osazenstva (tedy jak redakce, tak čtenářů), dovolil jsem si tento oříšek rozlousknout tady a teď :)

LANA DEL REY (Elizabeth Grant) může směle konkurovat megahvězdám showbyznysu, aniž by k tomu potřebovala nějakou extra reklamní masáž. Dokázala si sama najít svůj ksicht a s ním vyrazit dobývat pozice, které mají v téhle branži na dlouhé roky obsazené dámy jako Madonna, Lady Gaga nebo nedávno zesnulá Amy Winehouse.

Lana si nehraje na ukřivděné a feminizací naočkované koťátko. Nejde naproti trendům a snaží se prodat trochu jinou tvář současné pop music. Využívá přitom naprosto chladnou image, ze které běhá mráz po zádech - příkladem jsou již první klipy z Born to Die. První z nich (Video Games) sestavila za pomoci záběrů z vlastní videotéky a téměř okamžitě rozvířila vlnu zájmu o svou osobu. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.

Prvotina Video Games (Videohry) s nostalgickým klipem evokujícím atmosféru 50. a 60. let je zpověď dívky, která je nezdravě oddaná špatnému partnerovi:

„It's you, it's you, it's all for you „Je to pro tebe, pro tebe, všechno je to pro tebe
 Everything I do Všechno, co dělám
I tell you all the time Pořád ti říkám
Heaven is a place on earth with you Že nebe je na zemi, když jsem s tebou
Tell me all the things you want to do Řekni všechny věci, které chceš dělat
I heard that you like the bad girls Prý máš rád zlobivý holky
Honey, is that true?“ Miláčku, je to pravda?“

 
Lana Del ReyV čem tedy vlastně tkví kouzlo úspěchu téhle smyslné rivalky Adele, Amy a dalších? Ač dělá jen muziku pro masy, dokáže (i za pomoci neinfantilních textů) vyprodukovat songy, u kterých může člověk v klidu přemýšlet, a ne hledat tlačítko STOP na svém přehrávači. A od toho má dobrý pop být, ne?

Pokud tedy budete hledat muziku, u které vás nebude štvát jakákoliv vlezlost a navíc vás ještě přítelkyně pochválí za vytříbený vkus, máte ji zde. Náznaky blues, jazzu, ale i elektroniky se zde nenásilně prolínají s klasickými postupy a přitom nic není navíc ani nic nechybí. Projev je průzračně čistý a dává do duše pětadvacetileté rodačky ze známého střediska olympijských sportů Lake Placid nahlédnout. Zároveň se tady nebavíme o žádném expresivním projevu, právě naopak. Jakási ledabylost a nezájem čišící z jejího výrazu může místy až provokovat. V každém případě si ji nejde v záplavě bezduchých popových oplzlostí nevšimnout.

I na Born to Die jsou samozřejmě kousky, které bych si odpustil a které možná zbytečně natahují nahrávku na neúnosnou délku. Tento fakt považuji za největší bolest celé desky. Méně je někdy více a LANA DEL REY by na to měla příště rozhodně myslet. O to víc to mrzí u alba, které skoro do puntíku splňuje přísné nároky na skutečně poslouchatelnou a moderní nahrávku.

Když si budeme chtít všech 15 songů rozebrat, vznikne zajímavý poměr. Půlka Born to Die totiž aspiruje na cenu Grammy v kategorii pop. Ta druhá pak (bohužel) představuje naprostý průměr a sráží hodnocení o stupeň níže.Lana Del Rey K tomu lepšímu na její skoro prvotině (debut vyšel ještě pod vlastním jménem Lizzy Grant a úplně propadl, ač jej tlačil, resp. finančně pomáhal s jeho nahráváním otec zpěvačky, internetový magnát Rob Grant) patří pochopitelně klipovky Video Games, Born to Die a Blue Jeans. Na ně pak na albu navazují silné kusy, jako např. Radio (závany elektroniky jsou zde naprosto na místě, dokázal bych si představit zpěvačku právě v této odnoži) nebo z mého pohledu nejlepší Million Dollar Man, kde Lana naplno prodává svůj nezaměnitelný výraz. Pochvalu nicméně zaslouží i reggae načichlá Diet Mnt Dew a melancholická Without You.
 
Za zmínku stojí některé texty z výše zmíněných skladeb. Melancholická a fatalistická skladba Born to Die (Narozeni pro smrt) vyjadřuje jakousi smířenost s blížícím se koncem:

„Come on take a walk on the wild side „Pojďme to rozjet bez ohledu na následky
Let me kiss you hard in the pouring rain Nech mě líbat tě v lijáku
You like your girls insane Máš rád, když jsou tvoje holky šílené
Choose your last words, this is the last time Vyber si svá poslední slova, tohle je naposled
Cause you and I, we were born to die Protože ty a já, jsme se narodili pro smrt
We were born to die“ Narodili pro smrt“

 
Podobné téma, patologická oddanost muži, jehož příběh špatně končí kvůli ambicím vedoucím až za hranu zákona, je ústřední i pro skladbu Blue Jeans:

„He went out every night „Chodil každý večer ven
And baby that's alright A miláčku, to je v pořádku
I told you that no matter what you did I'd be by your side Řekla jsem ti, že budu na tvojí straně buď jak buď
Cause I’m a ride or die Protože já jsem vždycky s tebou
Whether you fail or fly Ať jsi zrovna nahoře nebo dole
Well shit at least you tried. No sakra, aspoň jsi to zkusil
But when you walked out that door, a piece of me died Ale když jsi vyšel ze dveří, část ze mě umřela
I told you I wanted more – but that not what I had in mind“ Říkala jsem ti, že chci víc – ale tohle ne, to jsem nemyslela.“

 
Podobně je tomu i ve skladbě Million Dollar Man (Úžasný chlap):

„You got the world but baby at what price? „Máš celý svět, miláčku, ale za jakou cenu?
I'd follow you down down down Půjdu za tebou dolů, dolů, dolů
You're unbelievable Jsi neuvěřitelný
If you're going crazy just grab me and take me Jestli začínáš šílet, stačí, když mě popadneš a vezmeš s sebou
I'd follow you down down down, anywhere anywhere“ Půjdu za tebou dolů, dolů, dolů, kamkoli, kamkoli.“

 
Lana Del ReyLana Del ReyZ ukázky textů je patrné, že Lana není žádná emancipovaná dračice, která by ve svých písních demonstrovala ženskou nezávislost a sílu. Je tomu přesně naopak, a tím se texty této zpěvačky diametrálně liší od jejích kolegyň. Zbytek pak (ke škodě věci) jako by „zalepila“ něčím, co už rozhodně takovou silou neoplývá. Těžko hledat vysvětlení, proč se délka jinak dobře rozehraného opusu tolik natahuje. Není přece nic jednoduššího než podrobit materiál potřebné selekci. Vysvětlení však může být i mnohem prostší. LANA DEL REY si možná chtěla jen užít vše, co poskládala a posléze natočila.

Ať už je důvod jakýkoliv, Born to Die stejně zvedne vlnu zájmu o její osobu buď jak buď. Nasedla do expresu, který jede hodně svižným tempem a žádné časové kolize se zde neodpouštějí. Svoji pozici na trhu si bude muset ale bedlivě hlídat. Aby jednou vystoupila na samotný piedestal stylu, na to bude potřebovat nejen silný materiál, ale též žaludek. V tomhle ranku se totiž chyby neodpouštějí a ze dne na den může být z téhle vycházející hvězdičky jen hromada suti. Zatím má našlápnuto více než dobře a právě ona se může stát tou, jež zavede nové pořádky do jinak vyčerpaného stylu. Je to pouze a jen na ní.

--- --- -- - -- --- ----

Radka (texty) 65 %

Vložit komentář

pf - 09.10.12 10:36:09
nevim, teď mi prošla rukama ta obonusovaná reedice: 1) ta holka je fakt pěvecky dost nepolíbená, ve sluchátkách to dost leze na povrch, že se vestudiu synci museli hodně snažit 2) ten chlad apod., třeba v klipu k summertime sadness se tam jen utrápeně nosí bez výrazu, což s chladem nemá nic moc co dělat, ten klip je očividná parafráze na thelmu a luisu, ale taková dost o ničem. jinak některý písničky jsou fajn, až na produkci :)
bizzaro - 18.04.12 10:59:34
jj, supr recka! prave ta "ledabylost a nezájem čišící z jejího výrazu" trosku album sleva - treba hned Off to the Races. jsou tu dobry kousky, uvital bych i vetsi variabilitu, ta jednolitost neni uplne ku prospechu, ale zas ji to dava xicht. byla-li by deska gratsi, dostalo by to vetsi grady
brutusáček - 17.04.12 23:10:27
skvělá recenze !!! paní mi projela....youtubem když jsem projížděl adelle, asi si seženu :)

Zkus tohle