Jsou kapely, ke kterým si cestu zřejmě nenajdu nikdy. Nikdy mi například nešlo do hlavy, proč všichni v BDM musejí chrchlat co možná nejnehumánnější patosy lidského trýznění apod., když to jsou v drtivé většině spořádaní tatíci a mají v hlavě spoustu kloudných nápadů. To je ale jen jedna z věcí, který mi občas pohnou žlučí a vyženou krevní tlak nad 140. S dnešním titulem jsem se pokusil zapomenout na skrovnou skladatelskou duchaplnost lyrické vyhraněnosti a soustředit se na celek jako takový. A je pravdou, že tohle je jedna z cest, jak si podobná zvěrstva užít nejlépe a nedostat se přitom do slepé uličky.

LEPTOTRICHIA zastupují belgickou kolonii krvelačných spolků kombinujících poctivě udělané základy raných představitelů žánru, jako jsou namátkou SUFFOCATION, SEVERED SAVIOUR, INTERNAL BLEEDING s moderní produkcí a kapelami jako jsou ABORTED, EMETH, FLESHMOULD, EXECRATION nebo FLESH CONSUMED. To vše přitom dokrmují parádním zvukem studia Hertz, kde například VADER vymodelovali Impressions in Blood, a na první pohled zřetelnou zarputilostí dokázat všem uším, že kormidlo drží v pevně ve 'vlastních' rukou. Neboť i přes obsahově průměrný materiál, při němž si přeci jen řeknete, že tohle všechno tu už tolikrát bylo a o nic nového pod sluncem se přece jen nejedná, dokáží tihle Belgičané plně zaujmout a pobavit i po několika po sobě jdoucích posleších. Může za to vysoká koncentrace kytarových přemetů, zábavných motivů a štiplavých kytarových sól. Šikovně rozkreslené bicí animálního charakteru pivotmana SERIAL BUTCHER (A Crash Course in Cranium Crushing 2010, Unique Leader Records) Nica lezou do uší jako po másle. A svěží kytarové riffy dokáží rozproudit krev nejenom šťavnatými matrónskými slamingovými pasážemi devourmentovského rozsahu, ale i blázny do nejšílenějších kombinací s brutal deathcore, který jen v podání WALKING THE CADAVER vypadá tak otřesně, a svižným death/grindcore á la CEPHALIC IMPURITY. Určitými aspekty mi kompozice připomínají anglický styl; tzn. kapely TRIGGER THE BLOODSHED (absence výrazných nosných motivů) a ranné MAN MUST DIE. Když si k tomu přičtu agresivní growling, silácké grimasy a často zdvojená schizofrenní řvaní (tu a tam bych si myslel, že si ve studiu namísto druhého kytaristy zařval Bart z MURDER INTENTIONS; to díky jakési hardcorové vykřičenosti), a odečtu skrovné textařské patosy gore-splatter charakteru, vychází mi nadprůměrná číslice, s níž jde udělat mnohem větší díru do světa než v případě leckterých na první pohled slibnějších a nadhodnocovanějších spolků.

Ať už jsi BDM šílenec, nebo ne, z Myspace zní tenhle kvintet pekelně. Když přimhouříš oči nad jednosměrným obsahem a dokážeš zachytit sílu, napětí a zvířeckost kompozic, jistě shledáš, že se v Belgii po úmrtí SUHRIM přeci jen najde i něco jiného, než jsou dokola omílaní ABORTED s EMETH a z pod křídel Xtreem Music vydávající FRACTURED INSANITY.