Maps And Atlases se už na minulém EP představili jako kapela, která umí math rock vzít za konec, za který moc kapel netahá. Zatímco mapka žánru se rozprostírá hlavně okolo Don Caballero, Minus The Beer, Sleeping People a jejich nespočetných klonů a plagiátů, u You and Me and the Mountain se atlas otvírá sice pořád na mathrockových motanicích, aleRukopis Maps & Atlases zůstal zachován. Jednoduchá složitost, instrumentální zručnost skloubená s citem pro písničku a melodie, to vše v krystalicky čistém balení bez jediného smítka.zároveň obsahují hraniční patníky a značnou část z folkových území a stránky hustě protkané hladivě popovými potůčky a říčkami. Výsledkem jsou pak uchu lahodící písničky plné mile psychedelických spletenců a chuchvalců, na první pohled jednoduché popěvky prošpikované těmi nejjemnějšími finesami a triky. Kytary se nádherně motají přes sebe, k tomu zašmodrchané, ale rytmus držící, bicí plné nápaditého hraní si s různými cinkrlátky a tamburínkami a nad tím vším procítěný vokál, jehož teplo podobným projektům tak moc chybí.
Zatím se to, co jsem napsal, dá chápat víceméně jako parafrázování řádků ohledně Trees, Swallows, Houses, takže by se mohlo zdát, že se od minula vlastně nic nezměnilo. To ale není tak úplně pravda, přidalo se na folkovém feelingu

(pro upřesnění, tady nejde o folk ve stylu Franty Bartáka, Kejaka či Edy Levorukého, inspirace se bere hlavně ze současné psychedelií nasáklé vlny freak folku), vzhled je spořádanější a uhlazenější, celkově se víc pracuje s vokály a jejich frázováním, to samé platí pro využívání ozdob na bicí. Rukopis Maps & Atlases ale zůstává zachován. Jednoduchá složitost, instrumentální zručnost skloubená s citem pro písničku a melodie, to vše v krystalicky čistém balení bez jediného smítka.