První český djent přísnými kritérii prošel a uspěl. Marast si může gratulovat za podporu kvalitního materiálu, který by u nás leckdo nejspíš čekal až za pár let.
Představovat MODERN DAY BABYLON našim čtenářům to je jako učit Bizzara (šéfdirektor MarastMusic) bubnovat. Nicméně je to povinnost pro ty, kteří na Marast obloukem zabloudili. MODERN DAY BABYLON (dále MDB) je projekt jednoho nebojsy z Teplic, jenž má v oblibě spolky jako Periphery, Animals As Leaders, Chimp Spanner atd. Nebál se pořídit osmistrunnou kytaru a začal na ní hrát ve stejných prstokladech jako výše zmíněné spolky. A protože dnes je možné si bicí udělat doma na koleni, vyústily jeho ambice k tvorbě desky.
Naším hrdinou je Tomáš Raclavský. Debut The Manipulation Theory je plně v jeho režii, veškerá nota na této desce je z jeho pera. To samozřejmě může přinést spousty úskalí. Zejména v žánru jako je djent možná až fatálních, protože hlavním problém je to, aby nezapadl mezi stovky dalších. Sklouznout mezi stohy stokrát opraných motivů a postupů je zde víc než snadné, ale Raclavskému se kupodivu daří vynikat. Totiž nejde na to právě jako většina ostatních, která tupě podladí osmičku a vybrnkává jednu sekanici za druhou, ale používá postupy podobné jako Tosin v Animals As Leaders. Kytarové paterny a postupy, které definují tento styl, jsou samozřejmě základem i pro jeho tvorbu, přesto je Tomáš umí vkusně rozvíjet a pohrávat si s jednotlivými motivy. Nenuceně se mu daří přecházet do ambientních poloh a dodat tak skladbám příjemný ambientní feeling. Stejně tak jako jeho hlavní inspirátoři si Tomáš pohrál i se samply. Není jich ani moc, ani málo, správný odhad a cit zajistil, že celek funguje střízlivě, přirozeně a konzistentně. Jednotlivé skladby nepřesahují hranici pěti minut a výsledný čas 33 minut hraje také prim. Žádné natahování skladeb mířící k bezduchému honění hmatníku se nekoná. Tomáš prostě nemá snahu posluchače zbytečně přehltit.
O hráčském umu asi není třeba debatovat. Pro tento styl, který se vyznačuje přesnou a sofistikovanou hrou, je potřeba umět hrát a o tom u Tomáše nepochybuji. Spíš si cením, že dokázal „zkomponovat“ i zbytek. Naprogramovat si bicí, zaimplementovat samply a dramaturgicky to poskládat tak, aby deska nenudila a udržovala pozornost, chtělo určitě mnoho času. A výčet kladů se samozřejmě zastaví ani na vynikajícím zvuku. Ten dokazuje, že začínající kapely mohou dnes i u nás za poměrně dobrý peníz udělat hodně muziky.
Deska má (pro mě) dva menší neduhy. Chápu, že poslední skladba je nazpívanou verzí skladby, která se již na desce objevila, ale přesto touto cestou ne - je z toho hodně cítit styl vokálových linek amerických Periphery. I tak věřím, že vokály mohou být zajímavou volbou, jak se odlišit od ostatních spolků; přece jenom je znát, čím Periphery nebo Tesseract vyčnívají. S tím souvisí i fakt, že celkový dojem z nahrávky snižuje pocit, že se MDB tak nějak striktně drží svých předloh, byť oni samotní se od zbytku odklánějí. Jednoduše řečeno, tohle člověk už slyšel, není to převratné a myslím, že ani být nemělo, ale to už je o tom, jak daný posluchač tento styl vnímá. (Námět pro diskuzi než pro relevantní hodnocení desky.)
Tak či onak, přes počáteční skepsi nejen k českému výtvoru (tohle dogma už naštěstí opadá), i žánru, který pomalu začíná budit despekt, a skutečnosti, které „slavné“ labely za debutem stojí, je The Manipulation Theory příjemným a zajímavým překvapením s tím, že v naší kotlině naskočit na aktuální styl, který je v kurzu a přitom tomu tak nějak dodat svojí tvář, lze.
„Co to ten pitomec recenzuje, když tomu rozumí jako stará Blažková částicovému urychlovači? Proč to nenechá na Brutovi?“ Já to na Brutovi nechávám, jenom tu recenzi typu stará Blažková si recenzuje částicový urychlovač dám jako bonus :). Hned ze začátku vám to potvrdím: věci jako Periphery atp. jdou mimo mě. Já končím u Meshuggah, které mám opravdu rád. Ok, můžete říci, že částečně vinni ze vzniku djentu jsou i Cynic, ale to je debata na jindy, které se já účastnit nechci.
O MDB jsem neměl tušení do doby, než poprvé hráli Na Chmelnici s Godless Truth, Mindwork a dalšími. Přijít na tyto dvě kapely, nezávisle na těch ostatních, byla dobrá motivace sama o sobě. A i přes ně byl můj první dojem naživo opravdu dech beroucí. Takhle dobře jsem si koncert dlouho neužil, tím spíš s podobnou kapelou - naposledy to bylo v Roxy na Meshu. Hned jsem se samozřejmě ptal na nějaký merch, ten ale ještě nebyl a Tomášovi to s ním trvalo ještě hodně dlouho. A teď tu máme album… super! Původně mělo jít o EP, výsledek je však album grindové délky. Z valné části jde o materiál, který byl slyšet na koncertech, ale jsou zde i pro mě nové věci (nebo jsem se v nich tenkrát ještě tolik neorientoval?). Jaképak tedy The Manipulation Theory je?
První, čeho si člověk musí všimnout, je vysoká, až profesionální, úroveň produkce. Nevím, jak velký poměr byl mezi vstupem Tomáše a zbytkem nahrávací mašinérie, ale dle toho, co má Tomáš doma (viz jeho Youtube účet), bych soudil, že prakticky komplet album dělal on. Prostě to s těma fidlátkama umí a ovládat Axe FX je pro něj asi tak náročné jako ovládat sporák. Výsledek je bez problémů na úrovni ostatních žánrových kapel jako třeba právě Periphery.
Hudebně MDB nejsou nijak zvlášť převratní, nicméně mě baví daleko více než právě Periphery. Třeba i protože se Tomáš, s výjimkou poslední skladby, vyhnul lehce „ubrečeným“ vokálům, které jsou pro tento žánr typické. V tomto spíš připomíná Animals As Leaders, ale AAL se trochu méně bojí přitvrdit a trochu více pidlikat. Tomáš má sice také více rytmické momenty, ale ty tolik netlačí. To není špatně, jen to je prostě jiné a záleží jen na preferencích. Na druhou stranu bych řekl, že kde Tomáš ubírá na pidlikání, tam trochu lépe pracuje s atmosférou. Hlavně sóla jsou daleko více zasněná a ležérní. Nicméně AAL ani Periphery zas tolik neznám, mluvím jenom o tom, co jsem od nich slyšel, na to nezapomeňte.
MDB je pro mě pořád jedno z největších překvapení minulého roku. Takhle mě na koncertu z volleye naposledy uchvátili Origin. TMT na dobrý začátek moc pěkně navazuje, i když si pořád nejsem jistý, jak dlouho mi nadšení vydrží. Určitě by to ale chtělo trochu více přidat s neortodoxními nápady. Kdo ví, třeba nám tu rostou další Meshu. 16.2.2012 do Rock Café se na ně přijďte podívat a posuďte sami.
Vložit komentář