„Přesah do současnosti je nám ukradenej“, tvrdí titulek rozhovoru, ve kterém si zine brněnského Kabinetu Múz vzal na paškál Mörghuul, vesměs ani ne dvacetiletou omladinu z Brna, která za dobu své krátké existence učarovala celému českému metalovému podzemí. Čtveřice už stihla vystoupit na Obscene Extreme, periodicky doprovází pražské Bahratal a neušla takřka žádnému tuzemskému hudebnímu plátku.

Sentiment výše uvedené citace přitom lze vyslyšet z prvních vteřin kapelního repertoáru. Zatímco Můra stráží prohnilý, drogami nasáklý death doom a Bahratal pokrývají vše s přízviskem black-punk, Mörghuul berou drobnohledem black-thrashing-speed: ultrarychlý, riffy, ječáky a černotou narvaný metal, kde se Satan nepyšní spirituálními přesahy, ale raději rohatou kozlí hlavou a řemdihem v pazouře, pomocí kterého brání nedotknutelný majestát nejstarších nahrávek Bathory, Sodom a Nifelheim.

Moderna se ale přecejen jistým způsobem na debutu odráží. Domination of the Beast nepracuje se staroškolskou zaprášeností, raději sází na mix, který tlačí do popředí primární kvalitu desky – jen zřídka utuchájící rychlost. Tempu desky je podrobeno vše, nic však nepadá za oběť. Seříznuté basy přenechávají hlavní roli ostrým riffům. Alespoň jeden nosný kytarový motiv přitom lze vytrasovat v každé skladbě. V rámci produkce se Mörghuul inspirují modernějšími tělesy stejného rázu ze zahraničí, od Hellripper, přes Midnight až po Bewitcher.

Za necelých 30 minut na desce dojde snad na vše, co posluchač může od svérázného žánrového spletence vyžadovat. Plive se na církev, vzývá se Mefismoshfeles a uctívá se rychlost, kterou pohání oheň z obalu Don’t Break the Oath od Mercyful Fate. Od prvotiny Possesed by Demo se kromě zvuku navíc všeobecně zdokonaluje i muzikanství. Ne, že by všechno bylo zahráno bez poskvrny: vše je odjebáno akorát na prasáka tak, jak si o to vybraná škatule říká.

Domination of the Beast je tak v rámci vlastního záběru takřka neprůstřelná – žánru oddaná, z cesty neuhýbající a z plynu nesestupující. Debut dokáže kombinovat mladistvou vitalitu s nesmrtelnými žánrovými kořeny, výsledek je ošetřen padnoucím zvukem. Vše pojišťuje rozumná stopáž, na které se hudební jednorozměrnost nepřejí. Bestie dominuje. A v rozhicovaných kotlích rozpoutaných v jejím jménu to už teď vře. Oprávněně.