Zásadní grindcore kvartet z Meridenu po třech letech vypouští pokračovatele nadmíru interesantního opusu Utilitarian. Nový manifest extrémní hudby se opět zaměřuje na tématiku sociálně-ekonomické diktatury korporací a duševní i materiální devastace světa uvnitř a kolem nás. Napalm Death roku 2015 evokují kořeny své hudby i názorových východisek, a proto se aktuální deska citelně liší od svého předchůdce, i když nejednu paralelu najdeme. Dokazuje to, že Barney, Mitch, Shane a Danny ani po desetiletích spolupráce nezůstávají strnule přešlapovat v žánrově vymezených hranicích, přestože by to otcům grindcore dost možná nikdo ani nevyčítal. Jenže oni byli vždy značnou měrou inovátory a experimentátory, a toho se drží dodnes i na Apex Predator-Easy Meat.
Zatímco zmiňované Utilitarian bylo dotažené na základě možností produkce a vybavení moderních studií, pro sound na Apex Predator-Easy Meat zvolila kapela poněkud odlišný přístup. A tak na nás tentokrát Napalmová Smrt útočí s více undergroundovým vyzněním, kdy se nejednou rozpomeneme na první dvě alba. Pánové se evidentně pokusili o rekonstrukci původních hlukových struktur, avšak zvukově poplatných dnešku. Současně i vystavění jednotlivých kompozic je jednodušší, přičemž tím hudba nedělá žádné kompromisy vzhledem k oněm experimentálním polohám.
Výsledkem snah čtveřice je kolekce surově znějících tracků, intenzivně porcující posluchače drsným mixem extrémních stylů s příměsí zlověstné industriální atmosféry, a to vše pod taktovkou zdeptané lidské bytosti dohnané zmanipulovanou realitou na samé dno zoufalství. Zároveň však též ke stanovisku nikdy nekončícího vzdoru vůči nespravedlnosti a tyranii. Konečně - myšlenky prolínající se na Apex Predator-Easy Meat, popíše nejlépe Mark Greenway sám:
„Někdy se musíte dlouze a pečlivě zamyslet nad titulem alba a jeho pojetím, ale v důsledku loňského neštěstí v Rana Plaza (jde o zhroucení budovy otrocké továrny na textil v Bangladéši, pozn. red.), jsem se pokusil poodhalit zákulisí otrocké práce v moderním světě, a také veškerých souvisejících okolností, které její existenci podporují,” říká Barney s tím, že představa otroctví spojená s historií je mylná, stačí se podívat pod povrch a ukáže se, že otroctví přežívá v mnoha odlišných formách, a dokonce se nezřídka tváří eticky nezávadně. „V termínech evoluce, které nás především zajímají, reprezentuje v tomto případě Apex Predator ty, kteří otroctví přinášejí a těží z něho, a proto Easy Meat jsou ti, kteří cítí, že nemají jinou možnost, než se podvolit.”
Albu tradičně dominuje Mitchova drsná kytarová stěna rozsekávaná tentokrát hodně zlámanou Dannyho hrou na bicí. Shane basuje střídavě s busterem nebo nechává podladěné basy nezkreslené. Řvoun Barney pouští hlasivky do dalších neotřelých poloh, včetně deklamací, čistých vokálů a nervydrásajících “duetů” s Mitchem. Ten pro zajímavost natočil své zpěvové party u Zdeňka Šikýře v pražské Hostivaři. Pochvalu zaslouží dánský designer Frode Sylthe za působivý přebal desky obsahující namleté mozky v plastové vaničce připravené k expedici do supermarketu. Ano, jde o stejného umělce, který spolupracoval na obalech alb At the Gates a The Haunted. O artworku hovoří sám slovutný pán basů Shane Embury:
„Jedním z možných výkladů obalu je, jak jsou naše přirozené a základní potřeby ke štěstí a sdílení odnímány materialismem a předbaleným odpadem – sračkou, kterou nepotřebujeme, pronikající k nám skrze média řízená megakorporacemi s cílem stále přemršťovat spodní hranici profitu, která je uspokojí. Za scénou přežívá moderní otroctví, dobře skryto za vnější fasádou. Příklad toho, jak jsme klamáni a zaplavováni falešným uspokojením, zatímco chudina a nevyvolení klesají ještě níže někde stranou pozornosti.”
Důkazem, že se Napalm Death nikdy nevzdávají pokusů posunout svůj styl dál za obzory předchozí tvorby, je hned první titulní vál. Téměř čtyřminutová zmutovaná variance na buddhistické mantry pronášené technikou vícehlasého hrdelního zpěvu se ve své rytmické morfóze promění ve strojový rytmus doprovázející zmučené deklamace a jejich další proměna v afektované vyřvávání. V kontrastu k tomu vás následující animovaná klipovka Smash a Single Digit vskutku šmahem smázne během jeden a půl minutové smršti v nejlepší tradici Scum. Disonantní a chaotický nástup exploduje ve zběsilém tempu, jemuž diktuje lehce zefektovaný murmur, což mu dodává na odosobněné zlověstnosti.
Vazby a krabicový zvuk perkusí rozjede industriální startér How the Years Condemn, aby sound kapely udeřil s plnou intenzitou ve středním tempu s trashující kytarou a disharmonickou vyhrávkou. Odsuzující protest song je završen repetitivní gradací. Věčné bičování v Timeless Flogging se prezentuje jasnou reminiscencí raných ND. Zbusterovaná basová orba, Mitchův vřískot a klasické grindové postupy, jež sami koncem 80. let definovali. Skvělé! Sedmička Dear Slum Landlord je prodchnutá pomalým letargickým motivem, ne zrovna veselým. Pochmurné minimalistické kulisy ozvláštňuje čistý vokál a provolávání neutěšeného poselství.
Mezi jeden z vrcholů alba patří “žumpózní” singlovka Cesspits. ND na vás vybalí svůj klasický tup-tup-tap rytmus, kytara udržuje napětí a má naprosto excelentní rozjezdy do hardcorem šmrnclých šlapaček a násypů známých z nejstarších nahrávek bandy. Cesspits je v přeneseném i skutečném slova smyslu o lidech žíjících v dírách, vysvětluje motiv skladby Barney. Stejně tak zaujme hysterický duet chovanců psychiatrické léčebny v Beyond the Pale, kterou osvěží HC/punkové motivy a dynamické stopky. Sborovým skandováním, dvouhlasy s vokodérem a kulometnou palbou bicích je těžce vyzbrojená vypalovačka Stunt Your Growt.
Pokračujeme crustem ovlivněné Hiearchies, kde se kupodivu dočkáme téměř skutečného zpěvu v chytlavé melodii refrénu a na albu snad jediného sóla. Titulem jedné z nejextrémnějších skladeb tohoto napalmového opusu se klidně může pyšnit One Eyed, a to nejen pro svou rychlost zničující vichřice. Dobrou práci obdivuhodně odvádí nekompromisně rychlá, až hekticky vypjatá kytara. Jako poslední song regulérního vydání Apex Predatora je nejdelší zásek v podobě konfliktní hymny vyděděnců Adversarial/Copulating Snakes. Rychle odsýpaná hitovka nás počastuje vrstvenými disonantními tóny, nepříjemně skřípavými riffy a výraznými přechody. V druhé části skladba přechází v pomalejší těžkotonážní zacyklenou pasáž proloženou hybridními vokály, aby v jakési halové ozvěně album skončilo.
Jak je patrné, Napalm Death-model 2015 je zdrcující porcí nejlepšího, co kapela těhle grindových fotrů může nabídnout z pomyslné klenotnice nashromážděných pokladů. Grindcore, HC, death, punk a industriální platformy uzavírá kapela do jasně rozpoznatelné a především moderní formy extrémní muziky propojené až rituálním vyzněním. Napalm Death se pohybují na globálním smetišti civilizačních nemocí a svým přispěním znepokojivě poukazují na přítomné bezpráví odehrávající se tady a teď. Oprávněný hněv britských veteránů s postupujícími roky dramaticky nabírá na síle a ukazuje, proč jsou Napalm Death živoucím kultem.
Vložit komentář