Stává se vám někdy, že se při popisování hudby snažíte nalézt co nejvhodnější vyjádření, přepisujete, volíte různá slova a stále to nakonec není ono? To je právě tento případ. Nu, co naplat. Tak tedy bezelstně a bez přesahů.
U Napalm Death byly popsány kilometry papíru, a i když je jejich produkce maximálně extrémní, nedá se říct, že by byly popsány nadarmo. Když pominu fakt, že se kapela v polovině osmdesátých letech zmítala v porodních bolestech pokusů o jakýsi extrémní punk, proč ne, když beru v potaz věk pubescentů, na sklonku léta páně 86-87 se přece jenom sešla cháska, která se dokopala skutečně k historickému milníku. Skutečně nemá cenu rozebírat Scum, jedno je však jisté: v té době se kolem Napalm Death motala řada mozků, které svůj talent dříve či později dali najevo. Carcass, Scorn, Godflesh, Cathedral. Sestava se pak na dlouhá léta ustálila a kapela se i v jasně daných žánrových směrnicích dokázala pohybovat s lehkostí sobě vlastní. Fear, Emptiness, Despair či Diatribes.......grindcore? Na to zapomeňme. Feel Sorry for Fanatics – když už si vleze na jedno pódium Barney a Dream Theater. Trojice návratových desek v čele Enemy of the Music Business by nakonec nemohly vzniknout bez předešlého období „experimentování“. Industriální HC lázeň v podání Napalm je vskutku unikum, navíc, do toho momenty jak vytržené z doby, kdy byl metal na MTV ještě rutinou.
Poslední deska z letošního podzimu nazvaná Smear Campaign se zdá být jakýmsi kompilátem všeho dosavadního snažení okořeněná nečekanými momenty (klávesy, ženské vokály). Rychlost, s níž začínali, valivá střední tempa z dob The World Keeps Turning, mnoho inspirace najdeme na obou Leaders Not Followers, kde si Angličané zavzpomínali, tedy jinými slovy přímočarost a nasazení. Nutno říct, že po smrti Jesse Pintada se neodmyslitelně vkrádá nostalgie a melancholie z toho, že všechno jednou musí skončit. Jako i já, jenž předávám slovo panu DMC…
Smear Campaign je komplexní grind corové dílo, které si bere něco i z jiných žánrů, něco si bere z minulosti, v něčem se vydává dál. Všeho tak akorát, aby to neznělo moc archaicky a zároveň ani příliš netradičně. Je to dílo tradiční a přece ne zbytečné. Napalm Death, jakožto otcové grind coru, ho v mnoha ohledech dotahují k dokonalosti. Skoro vše, co bych od grind corové desky očekával, na Smear Campaign je. Na druhou stranu musíme brát v potaz i fakt, že není grind core jako grind core, takže i přesto, že mě Napalm Death verze 2006 uspokojuje, bez svého severského grind coru bych asi stejně nevydržel :-).
Na novince je slyšet mimo old schoolovějších grindových postupů i velký vliv hard coru, což se rozhodně ukázalo jako velice přínosné a pomáhá to ještě větší
rozmanitosti a atraktivnosti. Smear Campaign je deska poměrně neurvalá a syrová, chvílemi je hodně nasypaná a rychlá, jindy zase „taneční“ a hopsavá, co jí ale spojuje je povětšinou pěkná „punková“ přímočarost a ohromné nasazení. Kdo by od těchto „dědečků“ čekal nějakou vyčpělost nebo unylost, tomu se musím jen vysmát. Energie, kolik v sobě tahle deska má, to by mohlo závidět 90 % novodobých extrémních kapel. Ovšem nejen z ohromného tahu na branku a energie je nová deska živa. Překvapilo mě veliké množství chytlavých a vyloženě hitových pasáží, které budou koncertně fungovat jistě stejně zaručeně jako staré kultovní pecky (což je také velice příjemné zjištění, že i nyní dokáží Napalm Death napsat skvělé a chytlavé skladby, které se okamžitě stanou koncertními hity – další důkaz toho, že ND rozhodně nepatří do starého železa). Barney je čertík, který by mohl elán rozdávat, nemluvím jen o koncertech, ale i z desky je cítit jeho ohromný entuziasmus a láska k této „extrémní zábavě“, navíc ani hlasově na tom není vůbec zle a jeho vokální linky patří mezi to nejpovedenější na celé desce. Musím uznat, že v těch největších chlívech a prasopalech mi Napalm Death sedí podstatně méně, než když povolí uzdu svým punkově uhánějícím výjezdům nebo tvrdým, těžkotonážním HC pasážím (perfektní je zvuk kytar, který právě v těchto pasážích nejvíce vyniká – například hned v úvodní Sink Fast Let Go, která totálně zabíjí), ale jinak mohu s čistým svědomím říct, že Smear Campaign je vyvážená, výtečná deska, kde nijak zvlášť nevyčnívají individuality (jednotlivé skladby), ale jako celek je zatraceně silná a já na ní nenacházím příliš slabších míst. Velice sympatický je i fakt, že se Napalm Death nebojí experimentů a na Smear Campaign se tak objeví i velice zajímavý host, kterého bych na grind corové desce opravdu neočekával, nicméně Anneke to v In Deference moc sluší (i když
prostoru mohla dostat klidně víc). Každopádně mě kombinace grind coru, atmosférických pasáží a ženské deklamace dostala a i tohle jsem Napalm Death zbaštil.
Napalm Death je kult, který je stalé živý, stále silný a stále nechává většinu následovníků hodně za sebou. Tohle je poctivá práce, dělaná od srdce.
Vložit komentář