Ještě než se dostanu k recenzi samotné, bylo tentokrát nutné (hodnotíc přísně, co je a není cenné) sám sebe se tázat, zda o Nécropole vůbec psát. Interní předpis je jasný – NS nebrat! Ale je fér za závadové označit umělce, kteří zpívají o esoterní józe a hinduismu z pozic řekněme Mircea Eliadeho? (A když říkám hinduismus a jóga, nečtěte rovnou „Himmler“, jö…) Rozhodl jsem se, že album Nécropole v kontextu současného black metalu za představení stojí. Avšak hned úvodem budiž řečeno, že kontroverze ohledně ideologického zaměření ponechám zcela stranou. Koho hnědé mazlavé téma zajímá, toho odkážu na postscriptum.

A druhý prefix: je záhodno Nécropole nazývat kapelou anebo projektem? Vlastně nevím, protože jediným autorem hudby je Amertume a nakolik na nahrávání spolupracoval s finským ansámblem je zahaleno dnes již obligátním „tajemnem“. Tak jako tak, hudební tvář minulých nahrávek je ponejvíce zachována a debut Solarité z roku 2018 dostává v podobě Yoga regulérního nástupce, ať už na něm pracoval kdokoli.

Pokud jste neměli tu čest s předchozí tvorbou Nécropole, s alternativním Amertunovým projektem Caverne a ani s Cénotaphe (což jsou odštěpenci, kteří s Amertunem tvořili dvě první dema Nécropole a poté se oddělili, aby stejnou hudbu tvořili pod novou hlavičkou), pak se dá hudba nejlépe přirovnat k Fortresse líznutými Seigneur Voland – atmosférický black metal, který je hodně melodický, ale zároveň (a možná především) zvukově spojuje pompu s důraznou agresivitou. Evokuje heroické nálady, aniž by sahal (do rozkroku) po heavy/power metal nástrojích.

Pokud si probereme hlavní rysy nahrávky: nejtypičtější znak pro tvorbu Nécropole - totiž jekot přiškrcovaného podsvinčete - zůstal na novém materiálu zachován, a to je moc dobře. Bohužel, už není v libozvučné francouzštině, kterou si nejspíš Amertune nechal pro svůj druhý projekt Caverne, ale v angličtině. Tato změna zamrzela víc než malinko. Další trademark, totiž střet zastřeného zvuku s brysknými melodiemi zde najdeme v nezmenšené míře. Zvláštní je, že ačkoli se melodie bezostyšně inspirují pozitivním hc/punkem (ve třetí Sound is the Source jakobych slyšel Good Riddance), celek nepůsobí nijak přehnaně vesele, ale spíš energicky a možná v nejlepším smyslu radostně. Tohle opravdu není black metal vzývající temnotu a Satana, daleko více tu je světla a Prométhea. Jde o přemýšlivě pojatý optimistický black metal. Jak ostatně zmiňuje sám Amertun v poněkud nudném rozhovoru pro Bardo, na glgačku, kámoše a pivní radovánky ho neužije. To raději studium indoevropské historie a mytologie.

Ale vrátím se opět k nahrávce. Pět písniček po +/- pěti minutách solidně navazuje na předchozí tvorbu, ale že by nějak kvalitativně šokovaly, se říct nedá. To nejlepší si totiž Nécropole nechali nakonec, do poslední skladby Yoke. Ta na ploše deseti minut zastihla Amertuna podle mě v dosud nejlepší formě. Spojila lehce epické, trochu optimistické, snad heroické (grandiózní prvky však - logicky - užívalo spíše Solarité) a zároveň lehce melancholické prvky v jeden celek. Nechci hýřit superlativy, ale kdyby znělo celé album takto - dráždivě, vehementně, originálně, s náznaky velkoleposti - byla by spokojenost maximální.

Uzavřu v každém případě optimisticky. Kdo chce svůj black metal přiměřeně výpravný, solidně melodický, ale ještě pořád v rámci žánru jaksepatří našlehaný naléhavými bicími, které vskutku nepostrádají dynamiku, toho nová deska Nécropole uspokojí. Oproti debutu je ještě o něco melodičtější a snad méně epická. Naopak oproti posledním dvěma nedávným deskám Caverne mi připadá tvrdší a rychlejší, zejména bicí zahalené do cinkání činelů jsou pro mě příjemným překvapením. Nejlepším, protože nejsyrovějším, materiálem pro mě zůstávají obě dema. I tak je aktuální deska natolik kvalitní, abych ji i s nadprůměrným hodnocením doporučil.

PS. Pokud mé pátrání v análech bylo dostatečně hluboké, Amertun je takový identitární burzumista. Někomu jistě vadí sdílení pódia s Mikkem Aspou (Deathspell Omega) a jeho věru nikoli apolitickými Vapaudenristi. Samotní Nécropole mají v textech sem tam nějaký ten stereotypní a dost nevynalézavý antisemitismus (Ferments de corruption ze Solarité) a antimodernismus opsaný od barona Evoly. Asi nic, s čím by se rozumný člověk nedokázal vypořádat. Ovšem pokud vás dráždí (ne příjemně a na šourku) už jméno vydavatelství, ruce pryč.