Datum vydání: 22. listopad 2024
Vydali: Eisenwald
Žánr: black metal

Progres kanadských černokněžníků Panzerfaust je obdivuhodný. Druhdy ortodoxně blackmetalový spolek se postupem času vypracoval v hudebně velmi interesantní záležitost, která spolu s ambicemi experimentovat a posouvat hranice žánru ovšem neztratila nic ze své temné, nihilismem a smrtí nasáklé aury. Aktuální dílo Chapter IV: To Shadow Zion, které korunuje čtyřdílný epos o zkáze lidstva The Suns Of Perdition, považuji z uměleckého hlediska za takřka dokonalou blackmetalovou desku.

Zajímavé je na tom mj. i to, jakým způsobem kapela svůj vývoj naplánovala. Jednotlivé části čtyřdílné ságy jsou totiž každá trochu jiná a svým způsobem každá evoluci kapely posouvá. Po tvrdé jedničce, atmosférické dvojce, pomalejší disonantní trojce kapela v závěrečném dílu šikovným způsobem pospojovala rysy předchozích částí v jeden celek plus trochu více vyhrotila projev a výsledek zní nadmíru dobře.

Hudba na Chapter IV: To Shadow Zion je tvrdá, rychlá, zachovává však též osobitou atmosféru a specifický zvuk, který Panzerfaust na předchozích dílech vykřesali. Často slýchané přirovnání k Deathspell Omega či Mgla není podle mě vůbec na místě, neboť kapela si aktuálně vybudovala vlastní, dostatečně osobitou formu vyjádření, která zmiňovaná jména v některých ohledech překonává.

Opět zde máme desetiminutovou hranici atakující songy, kde zaujmou specifické kytary, vyluzující podivné skřípající tóny, které jsou pro současný zvuk kapely typické. Tyto akordy však kapela používá jen jako doplněk bytelným riffům, které jsou v mixu sice víc utopené, ale tvoří hutný, pevný základ.

Stejně důležité jako riffy jsou zde ale výborně zaznamenané, nazvučené a zahrané bicí. Nový bubeník, který do kapely nastoupil před nahráváním tetralogie, se ukazuje jako důležitá součást, protože díky jeho bohatší, ne ortodoxně blackmetalové hře a citu pro skladbu nepůsobí dlouhé kompozice jako monotónní a nudné.

Za hlavní část úspěchu ovšem považuji zpěvy. Charismatický hluboký Goliathův hlas dodává hudbě opravdu grády a má dle mého zásadní podíl na tom, že Panzerfaust stále působí tak temným a drtivým dojmem. Druhý hlas, a sice kytaristův krákor, který hlavní zpěv doplňuje, je ovšem také důležitý tím, že hudbě přidává energii a dělá songy barevnější

Skladby nejsou stejné a každá obsahuje nějaký nosný, chytlavý motiv, který posluchače dokáže lapit. Poslechněte třeba třetí The Damascene Conversion, jak se skladba zvolna rozjíždí a skrze orientální motivy roste a bobtná. Stejně tak následující Occam´s Razor, jak groove na začátku přechází v atmosférickou prostřední část a následně ve strhující metalovou vánici. Některé momenty jsou opravdu výborné a je třeba vyzdvihnout, že kapela při instrumentálním kouzlení neztrácí tlak.

The Suns Of Perdition – Chapter IV: To Shadow Zion se zkrátka povedlo. Album je tvrdé, úderné a zároveň zajímavé z pohledu songwritingu. Kapela má schopnosti a vize přerůstající domovský žánr plus nám dává najevo, že má tolik kreativity, že dokáže stvořit dokonce v čtyřalbum. Finální díl této ságy je pak z mého pohledu opravdový majstrštyk, a to nejen z pohledu black metalu. Album roku 2024? Bezpochyby ano.