Zdá se, že když se jednou Tobias Möckl rozjede, nenechá se zastavit. Není to ani rok, co jsem tu oslavoval debut jeho sólového projektu Paysage d'Hiver Im Wald, a on mezitím stihl nejen vydat jeho rozšiřující EP Im Traum, ale také v loňském roce k vydání připravil zbrusu nové LP Geister. Samozřejmě, když si uvědomíme, že před prvním LP vydal deset dem, čtyři splitka a dvě kompilace, je evidentní, že plodností byl zřejmě požehnán.

Nejspíš by nebylo žádoucí a možná ani stravitelné udělat po monstru jménem Im Wald další podobné pokračování a patrně proto se album vydalo jiným směrem. Především zvukově opustilo charakteristickou lo-fi zvukovou zeď, nepůsobí tak minimalisticky a ani nekoketuje tolik s ambientem. Otázka zní, je to žádoucí proměna, neztratil tak Paysage d’Hivre ze svého kouzla to nejpodstatnější, totiž jedinečnost, urputnost a dokonalou atmosféru?

Im Wald pro mě byl jedním z nejsugestivnějších hudebních zážitků roku 2020, proto jsem se na poslech nemálo těšil a soustředil. Jenže ouha. Maska na obalu jakoby předznamenala, že Paysage d'Hiver tentokrát spadne maska, a ukáže se, že pod slupkou hustého zvuku se skrývá v podstatě hrstka banálních melodií, jednoduchých rytmů a pár riffů. Tobias jakoby na kost ohlodal bicí, mnohdy zbyl opravdu jen ten nejjednodušší ½ rytmus (třetí Wüetig už je na mě vážně moc), obalil tyhle kosti masem sypacích blastů, jednoduchých riffů a jen sem tam je posílil velkolepějšími melodiemi. Jasně ze zvuku vystupuje i melodická baskytara, atmosféru dotváří klávesy, které jsou ale podstatně méně důležité než v předchozí tvorbě. Samozřejmě že Tobias nezapomněl, jak udělat působivé skladby a pořád umí prodat jednoduchost v dobrém zvukovém balení. Jenže tentokrát se mu to nepodařilo v celku, ale jen v některých partech. Písničky jsou si navíc dost podobné a ty distinktivní prvky nejsou úplně nejpovedenější. Například doplnění leitmotivu jednoduchou píšťalkou je už jasně přes čáru (druhá Bluet a devátá Gruusig). Nejen kvůli nim působí deska mnohem méně exkluzivním, náročným a elitním dojmem, než jak jsme byli od Paysage d’Hivre zvyklí.

Jistě, některé posuny se dají vnímat jako přednosti. V první řadě vokály jsou opravdu mistrovské dílo. Takhle si představuju, že zní znásilnění poltrgeistem, nebo celou skupinou poltrgeistů. Krom toho, přestože Im Wald byla sugestivní jako čuně, vzhledem k poněkud monstrózní délce, jsem ji nijak příliš netočil. Čitelnější zvuk novinky v tomto ohledu zve k poslechu o dost víc, snáze se dává, ale prostě a jednoduše – méně toho nabízí.