„Neposlouchám rádio, ale kdyby ano, chtěl bych, aby to znělo podobně. Tohle je moje verze pop music. Svým způsobem je to pro mě cvičení: vzal jsem všechny věci, co jsem se za ta léta naučil a dal jsem jim popový ráz.“

Lidský živočich slyšící na jméno Mike Patton opět překvapil. Kolekce jedenácti písniček se nesou v duchu experimentování, rysu tak typického pro Pattona, na druhou stranu zabaleného do hávu masovější přijatelnosti. Pár poznámek ke vzniku této desky.
Idea voyeurismu se v Pattonově palici zjevila již před šesti lety, ale kvůli vytíženosti s ostatními projekty a kapelami musela počkat. Užuž to vypadalo, že z projektu nic nebude, ale 30. května se přece jen album objevilo. Práce s ostatními spolupracovníky probíhala přes internet - výměnami pracovních nahrávek. A že jich je požehnaně! Proto je to paradoxem, že některé přispívající Patton ani nezná.
Peeping Tom je od dob Faith No More určitě nejpřístupnější Mikova nahrávka.

Občas plave na hladině novodobého soulu, hiphopu, triphopu a podbízivé elektroniky, ale ten dominantní jízlivě nasládlý feeling Pattonova hlasu všechny odstředivé vnitřní tendence stmeluje. Už první Five Seconds refrénem připomíná poslední Mr.Bungle. Zkrátka všechno, co jsme mohli slyšet na předchozích nahrávkách, je zde a funguje jako pěkný skoro popový chameleón. Rádiovka Mojo vykouzlí úsměv na tváři nejen pro veselý videoklip – co ten sampl vrzajících houslí? Rytmus je zvukově hodně syntetický, nasamplovaný, tu a tam se objevující tradiční bicí se proto zdají být oázou rockovosti. Kool Keith už s Pattonem vystupoval, pro Getaway to byla správná volba. Raper známý proudem vědomí ovlivněným přednesem je však překvapivě krotký a triphopová nálada je narušována jen jakýmsi štěkáním pana řídícího. Your Neighborhood Spaceman? Pohoda, umístěná nejlépe někam na pláž. Ale tak proměnlivá! Občas by někde stačilo jen dosadit ostřejší kytaru a duch FNM by mohl bez problému ožít. We’re Not Alone je toho nejlepším příkladem. Caipirinha, další příjemná lechtivost, divoši z Karibiku se tady zamilovali do Marilyn Manson.
Čím déle tuhle desku posloucháte, tím více objevujete, kolik ztřeštěností se tam nachází. Beatbox, samply foukací harmoniky, proč ne třeba rovnou namíchat zvuk natírajících štětek s dobře naředěným betonem? Vše je dovoleno! Nejen Celebrity Death Match je toho důkazem. A důkazem, že to může fungovat i naživo, je právě probíhající turné. Uvidíme, co bude dál. Nápadů je prý

na další dvě desky.
PS: V čeládce ansámblu je též figura známá z Dalek, Alap Momin. .:. 8.5/10

Pokud bych si měl i já vypůjčit citát použitý u první recenze, dovolil bych si s autorem nesouhlasit v tom směru, že ačkoli PEEPING TOM je jeho odpověď na pop, nejsem si jist, zda by v rádiích obstála. Pokud totiž posloucháte klasická, komerčně zaměřená rádia, je vám jasné, že vedle oldies a retro hitů jsou na denním pořádku ubohé patosy CZ rádoby umělců, které s kvalitním popem mají společného pramálo. Jinými slovy i pop má své kvalitní a nekvalitní zástupce, takže v nejlepším případě narazíme na Madonu nebo Robbieho Williamse. Pointa mého úvodníku je tedy taková, že PEEPING TOM je přece jen moc inteligentní na to, aby se dočkal nekonečného omílání na klasických radiových vlnách. V neposlední řadě tomu přispívá také fakt, že stejně jako všechny předchozí Pattonovy počiny, tak i PT oplývá značnou dávkou nonkonformnosti a haluzovosti, takže nic, co by se hodilo do relace Terezy Pergnerové či Jitky Asterové :D.
Peeping Tom je neuvěřitelně kompaktní a variabilní deska zároveň. Featuringy s nejrůznějšími interprety, z nichž by těm otevřenějším metlám mohly utkvět v paměti především AMON TOBIN či MASSIVE ATTACK, jsou pojeny jeden k druhému Mikovým nenásilným a oproti ostatním jeho projektům podstatně klidnějším vokálním projevem. Pokud se mi MR BUNGLE či FANTOMAS zdají jen prvoplánovitými a rádoby avantgardními projekty, u PEEPING TOM si cením naprosté přirozenosti a zbytečného neupozorňování na sebe. Nicméně tohle je dílo skutečně jen pro otevřené hlavy, pochybuji, že by někdo z mých známých našel pochopení pro mé zalíbení v PEEPING TOM, naopak u kolegů v práci budí nahrávka rozpačité krčení rameny s udiveným dotazováním, co se mi stalo, že neposlouchám jen drtící masakry. Skutečnost je však taková, že deska vám spotřebuje mnoho soustředěných poslechů, a ruku na srdce, ne všichni najdou odvahu obětovat tolik potřebný čas ke vstřebání této nonkonformní záležitosti. Obal je pak skvost nutící k zakoupení minimálně takovou měrou jako hudba samotná. .:. 7.5/10