Pessimist jsou Jan Cerha. Evoluce v kapele jím smýkla od basy a kláves k bicím a base; přidají-li se některé studiové kytary, máme zde kompletního multiinstumentalistu, navíc víc než zdatného ve všem, co dělá. Na druhou stranu

je obdivuhodné, že za ty roky (Ignorace 1998, Ke hvězdám 2003) kolem sebe dokázal vždy shromáždit schopné muzikanty pro živé hraní. Novou desku „pomáhali“ natočit, a už nějakou dobu ji živě postupně představují, tváře známé z Mindwork a Uprise.
Opětovná změna sestavy (opětovně) není prakticky znát - díky tmelícímu komponentu Honzy zůstávají Pessimist stále svými, jasně rozpoznatelnými. Lze mít výhrady vůči některým zpívaným pasážím, ale jsou zde i vokály navýsost povedené, ať již čisté (Klam - „Zjistit, že nemůžeš hnout světem plným prázdnejch cílů“), tak i lehce naefektované (opět třeba Klam – „Dál – plout – tmou – lží“). Honza si vlastně všechny texty vždy psal sobě na míru, ať už stál s basou nebo jako teď, sedě za bicími. Na Longaevus je to poznat dvojnásob, kdy se často frázování přesně trefuje do jednotlivých úderů i s patřičnými důrazy (prog/deathmetalový Řád).
Hudba Pessimist baví a co na tom, že občas lehce pošilhává k inspiraci u Death, Cynic, Sadist nebo nejnověji Planet X (EZH, Tribalet, Longaevus). Více než kdy jindy na Longaevus pronikly experimentálnější pasáže (cello/klávesy v Řádu či tentýž nástroj zvukově upraven á la artrock v (ne)bezejmenném bonusu - nečekané, ale v rámci skladby parádně sedí). Svou poctivou porci umu zapojil i Martin, který především v sólech dokáže skladbu odlehčit a posunout jak mimo rámec standardních (metalových) hranic (Sapiens, Longaevus), tak i naopak vystihnout správný okamžik „přiznáním“ (metalové) barvy (Řád). Ale marná sláva, Honza by měl především preludovat na basu. V instrumentálních věcech je nejvíc slyšet, jak moc si Pessimist dokáží hrát a jít kupředu v hledání symbióz různých stylů (hitovka EZH) nebo proplétáním motivů relaxovat závěr desky s TriBalet a zejména titulní Longaevus.
Výtka by samozřejmě mohla mířit k podobnému začátku dvou, resp. tří skladeb (Klam), nejvíc to ale trkne u po sobě jdoucích Ve stopách a Závist. Druhé jmenované se navíc pomstil tiskařský šotek a smazal její text z bookletu. Jinak je grafické zpracování desky nejpodařenější z historie Pessimist a plně koresponduje s tenkou (červenou) linií devastace přírody člověkem a vizuálně „fontánově“ navazuje na předchozí Ke hvězdám.
Finální zvuk (točilo se v Davosu) rovněž nic nového - vznikl u Honzy doma -

patří mezi nejpodařenější ze všech tří desek a obstojí i na tuzemské scéně. Pravda, je takový trochu strohý, ale možná je to tak správně, protože to dodává desce autentičnost živých vystoupení. Jsme u dalšího poznávacího znamení - Pessimist faktoru „co na desce, to na pódiu“ s maximální možnou přesností (u zpěvu v rámci možností). Honza prostě není z těch, co myslí především na studiovou dokonalost, možná i z tohoto důvodu lehce přepracoval Hledání do Hledání 2010, ale živě nejsou k zahození ani verze předchozích desek.
Longaevus je výborná deska a bonus na konci – ano, děkujeme za nezaplacené PR pro Marast. Možná by neškodilo vydat sbírku Jan Cerha – Pessimist, málokterá kapela se může pochlubit tak dlouholetou lyrickou poctou svému jménu (Death to jako jediní dotáhli až do konce).
Sedm uplynulých let mezi deskami je velký rozdíl ve světě, natož na tuzemské scéně. Nicméně se opět musím opakovat. Byla by škoda, kdyby tahle deska zůstala bez povšimnutí, stejně jako je tomu s Pessimist po celé období fungování (pravda, taky se nikam zásadně nederou). Oficiální křest desky proběhne dnes 19/11/2010 od 21:00 v RC Kain. Přijďte se podívat, bude hlavně co poslouchat. .:. 8.5/10

Že by se začalo blýskat na lepší časy? To jsem si řekl po zjištění, že se trio hudebních pessimistů chystá natočit své třetí album. Asi mi dá každý za pravdu, že naše prog scéna je aktivitou rovna nule, a proto každý, byť i sebemenší impulz je radno dobře sledovat. Hlavní tahouni tohoto tábora (rozuměj SCENERY, PERSONAL SIGNET apod.) se přesunuli do ústraní, ať už je to z toho či onoho důvodu. Zbyla hrstka spolků v čele s právě recenzovanými PESSIMIST.
Uběhlo několik týdnů a můžeme se kochat obalem nové desky Longaevus. Pozastavovat se nad hráčskou úrovní všech zůčastněných je opravdu zbytečné. Každý moc dobře ví, jak se věci mají. Stačí si připomenout MINDWORK a určitě budete doma.
PESSIMIST na své trojce představuje devět progresivně laděných skladeb, včetně jednoho bonusu. Poslech hudby této kapely byl vždy velkým zážitkem a vzrušením. Kapela dokázala pokaždé zaujmout svými skladbami, které se krásně vznášely prostorem kolem nás. Nová deska tento fakt splňuje tak na půl.
Na jednu stranu je na desce nesčetně mnoho momentů, které opravdu stojí za soustředěný poslech, na stranu druhou je celkový dojem trochu slabší, a to v celkovém vyznění. Album působí trochu nevlídným dojmem díky svému tlaku. Možná by kapele prospělo trochu šlápnout na plyn a přidat požadovaný drive, někdy na mě deska dokonce působí utahaným dojmem. I tak se ovšem jedná o nadprůměrnou nahrávku, která se mezi posluchači neztratí.
Když bych měl vypíchnout některé skladby, určitě nesmím zapomenout na dvojku

Řád, Klam nebo nově upravenou verzi Hledání 2010 z minulé desky Ke hvězdám. Mezi skladbami budeme plout v artrockových až metalových vodách, které se rozvodní až do jazzových koryt. Samozřejmě se nezapomnělo na různé technometalové finesky, které posluchače probudí ze zasněných pasáží.
Co stojí určitě za zmínku, je krásně provedený digipack, který se v mnoha směrech vyvedl. Od vkusně udělaného obalu až po informativní koutek, který ocení hlavně zájemci o krásy přírody. Nakonec mi nezbývá, než popřát hodně štěstí v dalším počínání a doufejme, že status kapely přeroste i věk Borovice Dlouhověké. Více takových kapel. .:. 7.5/10