Původně se pánové Poison The Well z Miami jmenovali An Acre Lost. Vystrkovat růžky začali ke konci deváté dekády minulého století. Již jako pánové Otravující studně nahráli 4 desky. Debutní Distance Only Makes the Heart Grow Fonder (Good Life, 98) , následující ceněnou The Opposite of December…A Season of Separation (Trustkill, 99), kterou si otevřeli dveře k širšímu publiku. U labelu Trustkill pokračovali Poison The Well albem Tear From the Red (Trustkill, 02). Následně kapela podepsala smlouvu s Atlantic Rec., u kterých vydali You Come Before You (Altantic, 03). Zatím posledním počinem je album Versions. Jaké je?
Když jsem si začal Otravovat studnu, měl jsem rozporuplné myšlenky. Album zaútočilo sladkými melodiemi, navoněným zvukem i měkkým emotivním zapamatovatelným rockovým feelingem. Kdo by čekal čistější hardcore, jako na

starší The Opposite of December…A Season of Separation, bude asi z počátku také rozčarován. Od dob této desky hodně vody uplynulo a pokud Poison The Well hrají ještě hardcore, tak spíše jeho emotivní odrůdu. Ta je navíc obalena chytlavými rockovými melodiemi a vybrnkáváním. Na Versions se sází na klidnější, stále však naléhavou polohu. Občas zní smutně, občas srdceryvně. Dalo by se říct, že je to deska emotivní – procítěná, klade se důraz na stravitelnost. Když má být probíhající část klidná, pohrává si s námi třeba jen osamocená kytara s jemnými klávesami, aby posléze další pasáž vychrlila emoce mohutnícími hradbami složenými z kytar, kláves a naléhavého křiku. Hudebně se sice ničeho novátorského nedobádáme, zato se můžeme radovat z poctivé rockové práce. Melodie jsou snadno zapamatovatelné a písně na albu (někdy až vtíravě) zpěvné. Vokály korespondují s obsahem, dočkáme se deklamace, „sladkých“ zpěvů, křiku, zbustrovaného hlasu v různých polohách. Pár styčných bodů najdeme třeba u mrtvých At The Drive In, přiznejme však, že do kvalit tohoto spolku Poison The Well něco málo chybí.
Co se musí jednoznačně pochválit je moderní zvuk a produkce alba. Na „výletě“ ve Švédsku natočili Poison The Well zvukově svou nej desku. Jednotlivé nástroje jsou nasnímány krystalicky čistě, avšak „netrčí“ z výsledného zvuku. Člověk tak

může pomalu objevovat tajemství Versions. K bicím, base, kytaře, klávesám a zpěvu se nevtíravě tulí banjo, mandolína, trombón nebo trumpeta, aby tyto nástroje obohatily už tak různobarevné kompozice. Do zvukového obrazu jsou nakonec přimíchávány ruchy, vazby a hluky.
Oproti starší tvorbě se Poison The Well nacházejí v rockové procítěné poloze. Už nevíří hladinu emocí těžkými hardcoreovými rify a sází na niternější stranu mince tohoto stylu. Mocně si pomáhají výborným zvukem, na který jsem opravdu zvědavý na živo 9.3.2008 v pražském Rock Café. Produkce alba se povedla na jedničku! Vytahuje album o stupínek výš. Hudební obsah není až tolik překvapivý, zato příjemně plyne a svou zpěvností se nenápadně vtírá pod kůži.