Druhá deska pražských hip hopových mágů PRAGO UNION se očekávala s velkým napětím. Vinu za to nese debut HDP, který v roce 2005 zvedl ze židlí nejen rapovou komunitu. A čekání se rozhodně vyplatilo, o tom svědčí i čerstvé ocenění kapely (ano, hlavněkoncertně se jedná skutečně o kapelu v pravém slova smyslu) coby „Anděl 2010“ v kategorii Hip hop & R’n‘b.
Dephova lyrika totiž válcuje drtivou většinu konkurence a sráží ji do pozice trpaslíků, kteří nesahají PRAGO UNION ani po kotníky. Možná právě zkušenosti nejznámějšího člena této crew z dob legendárního CHAOZZu a roky na scéně dodávají jeho projektu punc dokonalosti. Z celého alba sálá pohoda a přirozenost, v rapu odzbrojuje posluchače a odsuzuje jej do role statistů. A přitom hovoříme stále „jen“ o rapu.

Kouzlo Dezorient Expressu tkví v jeho uvěřitelnosti. A každý, kdo viděl navíc živé vystoupení jistě potvrdí, že se jedná o naprostou špičku. Rozdíl proti debutu je hlavně v postoji, resp. Dephově poloze v textech. Zatímco první pokus mi vyzněl spíš zábavně, nová deska je více zadumanější a dospělejší. A v téhle poloze mi přijdou PRAGO UNION ještě lepší. I co se týká samplů, přijde si na své určitě každý. Samotné songy i intra jsou dotažené do absolutní dokonalosti.

Ale to, co mi na téhle placce přijde jako vrchol, je stoprocentně fakt, že se jí nenabažíte ani po x posleších. Navíc drží víc pohromadě, ač se nejedná o žádný konkrétní koncept. Je smutnější a ještě lepší než její předchůdce. Každá věc z novinky je svým způsobem hit. Ať už je to klipovka Myšlenkovej pochod, nebo titulní Dezorient Express. Ty nejtěžší (a zároveň nejlepší) kousky se ale nacházejí ještě kousek jinde. Temná poloha (připomínající místy projekt Rigor Mortiz) v druhé půlce alba (Bezedná noc, Procházka parkem, Nadživotní) už drtí okolí s maximální razancí.

„A potom proč hraje českej rap v takovým stavu to protože tu Mc´s nemaj vlastní hlavu. A ta náhradní je jenom šidítko, žádnej div že jejich rýmy zněj jako když je píšeš s T9. A zbytek je už jenom spousta hej a hou některý si mejdany přímo pletou z rozcvičkou. More jak by to mohlo fungovat když nepoznáš rozdíl mezi MC a Olgou Šípkovou. Máš názor? Chci ho slyšet kde si byl cos tam viděl a co si z toho vyčet?!“ (Hip hop)

Vyjmenovat všechny skutečně perfektní songy, vypsal bych zde rovnou všechny. Při vší úctě k Indy&Wich, PSH a dalším se nemohu ubránit pocitu, že Král současného tuzemského hip hopu je jen jeden. A nemusí (oproti jiné části scény) používat tuny vulgárních výrazů, narážek, nadávek a nic podobného. Stačí si se svým vlastním, dost zajímavým životem. Celý příběh nazvaný Dezorient Express má tah, sílu a ducha. Jestli bude stravitelný pro pubertální mládež, navštěvující v drtivé převaze koncertní vystoupení zůstane otázkou…ale pro postpubertálního týpka, který tuhle nálož několikrát vyslechl, je balzámem na duši.

Nemohu jinak, než vynést Depha do nebeských výšin. I bez zubů :) natřel celou konkurenci a ještě (jako bonus) donutil posluchače své produkce k zamyšlení…to už je nadstavba. Prago pyčo.

No já si nemyslím, že by nějaká cena, a posranej Anděl zvlášť, měla nějakej význam, ale tentokrát ji opravdu dostal někdo, kdo si ji zasloužil. Teď k tomu proč. V roce 2005 se jako blesk z čistýho nebe objevil projekt Prago Union, kterej brzy nato vydal desku HDP – Hrubej domácí produkt. Deph, známá to postavička z Chaozzu, se vrátil jako Kato se Skuplou za gramcema, dospěl, a jelikož si prošel sračkama, získal obrovskej nadhled, s nímž sázel neskutečně geniální slovní obraty, kterými jsou jeho hitový pecky ze života nacpaný s ohromnou frekvencí. V tý době ovšem frčeli SuperCrooo a spousta nýmandů kopírujících jejich styl, což zadrželo Prago Union v undergroundu. Tím nemyslím, že by se Kato někam sral; jemu to naopak vyhovovalo, ale nejmladší (a nejpočetnější hiphopoví fanoušci) HDP nepřijali. Na druhou stranu se z HDP během let stává kultovní materiál, kterej miluje spousta lidí, co neposlouchají hip-hop a dokonce i zapřísáhlý hiphopoví hateři musí uznat jeho genialitu a charisma. Po vydání HDP se Prago klidí do ústraní a Kato spoří život do útržků, zapisovanejch na hajzlpapír, četný účtenky z barů a papírků, původně určených pro balení různejch drog. Po více než čtyřech letech od vydání HDP se začaly šířit spekulace o novém matroši a zhruba po dalším roce štěstí opět roztočilo a z Chaozzu vyjel ještě dospělejší a temnější, ale na druhou stranu vyklidněnější Dezorient Express. S další deskou můžeme zase vzpomínat na plínky českýho rapu, beaty a samply si jedou příjemnej oldschool, starší vzpomínají na první kontakty s gramcema a divnou recitací a ti mladší mají možnost si uvědomit, jak to tady vypadalo před érou Big Boss. Opět se jedná o nejinteligentnější produkci široko daleko, tentokrát ještě vypiplanější jak po hudební, tak po textový stránce a to ve stopáži, která by současnejm raperům vystačila nejmíň na tři desky.

Katovi je třicet, kombinací svojí životosprávy a problémů se štítnou žlázou přišel o zuby a i díky tomu má zase „nažito“ dost na to, aby měl – na rozdíl od většiny scény - co říct. Nejdůležitější věc na jeho rapu je pravdivost, všechny příběhy a myšlenky, který na plackách posloucháme, pocházejí ze života, kterej je dost zajímavej na to, aby stál minimálně za poslech. 110% true, ale bez jakýkoli proklamace tý velký pravdivosti. Celý to působí jakoby mimochodem plynoucím dojmem, žádná kostrbatá prvoplánovitost a donebevolající egomaniacká masturbace a siláctví, což je současnej standard. Kato se ale holedbání nevyhýbá, jen pro něj není základní a zároveň jedinou výpovědní hodnotou, slouží mu jen jako věšák pro další témata a hřiště pro slovní slalomy.

V práci s jazykem, ve slovních hříčkách, ve vypravěčství, kreativitě a tvoření slovních spojení a odkazů na idiomy je Kato o dvě stě světelnejch let před zbytkem český scény. První jakost výběru veršů a beatů, která způsobila prodlevu mezi deskama, má taky za následek opravdovou nesmrtelnost alba v přehrávači. Baví na první poslech stejně jako na stej, ostatně do Dezorient Expressu proniknete dostatečně hluboko až po větším počtu protočení. A kouzelný je, že i při tom stým můžete objevit novou hlášku, jejíž kouzlo vám dosud unikalo.

Aktuální stav činí přes 4 000 prodanejch nosičů a spousta merche k tomu, koncerty zabukovaný na každej víkend skoro rok dopředu. Role na scéně se ale prohodily a Kato zůstává v undergroundu, zatímco PSH, kteří vyčítali Chaozzu komerci, točí velrybí shit s Darinkou Rollinsovou a opájejí se mamonem. Spory jsou ale pryč, Kato sám k tomu dodává: „Říká se, že člověk si dojde ke stejným věcem, ale v jiném pořadí. Tím, že jsem byl v showbyznysu taky, nemám nikomu co vyčítat. Přeju jim, ať to vyjde.“

Nebyl by to Kato, aby nevymejšlel, kam se posunout dál, a tak přišlo na uskutečnění starýho nápadu koncertovat s živou kapelou, o tom ale více v reportu...