Datum vydání: 16. únor 2024
Vydali: Smile Music Records
Žánr: old school thrash metal

Illusion Of Existence moravských Refore patří bezesporu mezi domácí alba roku 2024, které stojí zato neminout. Kvartet z Valašska totiž ve studiu dokázal zaznamenat úctyhodně našlápnutou thrashmetalovou řežbu, která má sice své ale (k nimž se dostanu později), žádného příznivce metalového oldschoolu však nenechá zcela jistě netečným.

Kapela pokračuje v jízdě započaté na tři roky starém debutu s tím, že je dál technicky, má lepší zvuk a v neposlední řadě dokázala do nahrávky též vložit velkou dávku nefalšovaného metalového entuziasmu. Žádná změna kurzu se oproti prvotině nekoná, Refore mají od začátku kariéry evidentně jasno a svůj styl spočívající v kvalitních thrashmetalových riffech, rychlé úderné rytmice a poctivě metalovém buřičství hrnou s jistotou a bez váhání pěkně od podlahy.

Důležité je, že kapela má schopnosti nato, aby v momentu, kdy vyšroubuje svůj projev do extrému, udržela instrumentální kvalitu. Kytary a bicí ve vyšších rychlostech drží pohromadě, a když se k napruženému kvapíku přidá ještě perfektně zahrané sólo, je vymalováno. Vypadá to jednoduše, ale věřte, že není.  Ano, zpěv je zde položka možná lehce diskutabilní, nicméně současný vokál dle mého k hudbě pasuje. Možná není úplně top, ale určitě posluchače neodrazuje, jak je tomu u některých žánrových kolegů.

Songy uhání v rychlém tempu a fanoušci starých Sodom, Kreator, Sepultura anebo Sadus budou spokojeni. Na druhou stranu hudba, jak jede neustále nadoraz, působí trochu monotónně a těžko se hledají záchytné body. Sem tam sice proběhne změna tempa či několikavteřinové zpomalení, jsou to však jen záblesky, které v té řeži zapadnou.

Album je zkrátka uragán, krátký, sevřený nářez ve stylu Reign In Blood, jehož jediný a zásadní neduh spočívá v tom, že dnes není rok 1989. Tehdy by Illusion Of Existence byla bomba. Dnes jsme však o něco starší, v hodnocení hudby náročnější, a byť starý nářezový model kapela přehrává velmi dobře, nelze se zbavit pocitu retra, což na vysoké hodnocení prostě nestačí.

Nechci si hrát na hipstera a předhazovat moderní či avantgardní směry. Starý thrash mám jako pamětník rád, předesílám však, že k současnému trendu mladých kapel spočívajícího v navlečení džísky a točení dokola dvou základních thrash figur se stavím rezervovaně. Chápu, že je to príma a cool zábava, ale nejen jako kritik, ale i posluchač chci víc, než jen syrovou základní formu, víc různorodých a chytlavých nápadů.

Neříkám, že na albu nejsou osvěžující momenty, najdou se, třeba ve skladbě Confusion, ale je jich málo a zarputile ortodoxní songwriting moc nenaruší. Na druhou stranu tlak, který album v dané podobě má, je opravdu úctyhodný. Hudba kope, řeže a drtí velmi solidně a cením dvojnásob, že kapela zvládne takto energický nátěr předvést i naživo, čehož jsem byl svědkem.

Výsledný verdikt je navzdory výše uvedenému ovšem pozitivní. Album je přes veškeré výtky prostě nářez, a tento fakt přebíjí vše. Pravačky kytaristů zaslouží respekt stejně jako bubeník, který albu dodal neskutečnou energii. Ve finále je třeba vzít též v potaz, že jde teprve o druhé album nadějné kapely, která má, věřím, potenciál vyrůst z klišé a překvapit.