Datum vydání: 21. únor 2025
Vydali: Season of Mist
Žánr: death metal, technical death metal

A teď tu máme něco, čeho jsem myslel, že se už nedočkám(e). Novou muziku z péra (sic) Jonase Brysslinga, který stál za hudbou jedinečných Spawn Of Possession. Od jejich poslední desky Incurso (až na nového bubeníka KC Howarda se tu schází celá sestava alba) je to už 12 let, od konce kapely uběhlo zim a lét celkem sedm.

Hned na start můžu říct, Psalmus Mortis nakonec, byť jsem si to prvním singlu Vanished myslel, nevnímám jako fiktivní čtvrtou desku SOP, není to ani přímé navázání. Samozřejmě vůbec není třeba diskutovat, že od prvních vteřin je poznat, o čí muziku se tu jedná. Veškeré styčné body a poznávací znamení muziky Possession jsou tu zachována, ale švédská ikona technického deathu pro Retromorphosis slouží pouze jako odrazový můstek. Prostředky vesměs zůstávají, cíl a cesta jsou však jiné.

Spawn Of Possession si za ty roky alby Cabinet a Noctambulant vybudovali slušnou pozici, takže jejich nová hudba také vždy vzbuzovala očekávání. A Jonas Bryssling bezesporu má nezaměnitelné skladatelské myšlení a postupy, které těžko odbourá. Rozdíl je ale nezpochybnitelný. Bryssovi se díky změně názvu uvolnily ruce a tam, kde Spawn tlačili na pilu do posledního momentu, i když třeba zvolnili, tam si mají Retromorphosis svobodu a mohou klidně zvolit naprosto jednoduchou - no jednoduchou… - cestu. Ano, Bryss si tu občas dovolí vyseknout i poctivý hobling (jako v sedmé Machine, nebo doslova riff od podlahy v závěrečné Exalted Splendour), který sedí i typickému blinku Denise Rönduma. Jeho démonický, trošku zuřivý vokál se nemění a je vedle Bryssova rukopisu dalším trademarkem.

Ač to není patrné hned, změna je nejmarkantnější především v samotném žánru. Jestli Spawn Of Possession byli jedovatý tech death pro tvrďáky, Retromorphosis jsou death metal pro tvrďácký chlapáky. Od Brysslinga ale nemůžete očekávat old school či ortodox postupy. Muzika je veskrze naprosto stejně intenzivní, ale osvobozením se od svazujícího soustředění na formu a technickou stránku jsou Retromorphosis neobroušení a odkrývá se tu ta čistá neotesaná forma a zvířeckost. Ta však vysvítala už ze SOP, na Psalmus je to ale jasný výraz. Retromorphosis totiž nejsou apriori techničtí, byť technicky hrají i přemýšlí a žádná ze skladeb vám to srozumitelností stavby nedá zadarmo.

Death metal je tu oproti SOP zkrátka víc v té barbarsky ryzí, neuhlazené a neurvale zběsilé poloze, ale i přes tuto syrovost furt jde o technický death metal. Nabývám také dojmu, že Retromorphosis jsou přístupem a svou pekelností určitým způsobem severská, tedy i značně melodická paralela temných kapel z Améru (peklo deathy typu Immo, Inca ad., viz třeba skladba Retromorphosis) - přirovnání trochu na hlavu, ale ten dojem fakt mám. A tak jako kapely z 90. let jsou navíc poctivě strašidelní a zlovolní – na několika místech to v orchestraci podporuje i zapojení až retro synthů (chorál, varhany - takový Brysslingův fetish, viz poslední song na Incurso), které do muziky přidávají tajemně vesmírnou lovecraftovskou atmosféru, ač někomu možná naopak budou připadat hloupé či snad směšné.

Když bych Retromorphosis chtěl někam časově zasadit, v podstatě by se dalo říci, že je to takový prequel Spawn Of Possession. Bez zatížení nad očekáváním je to start s čistým štítem, a tak jsou tu i nápady, které by předtím v SOP asi ideologicky úplně neseděly, i když Psalmus Mortis ze 75 % zní jako SOP  (např. singl The Tree). Lehká polovina materiálu si to opravdu kráčí jinudy, aniž by šlo o nějaké experimenty nebo moderní sekačky. Vše je podvoleno Bryssovu osobitému a zvrácenému rukopisu psaní riffů, melodií, nájezdů (podobně jako Suffo i on má svůj způsob jejich tvorby) i přemýšlením nad písní, kde se vychází z pvre death tradic. Psalmus Mortis dějiny nepřepíše, ale deska je to osobitá a originální, a těch není mnoho.