Ani se nedivím, že to SCENERY nemají s hledáním vydavatele lehké. Jejich muzika totiž není na první poslech a už vůbec ne pro každého (konzumního) posluchače, můžu-li to tak říct. Jak jistě mnozí víte, mohelničtí vytrvalci se upsali kombinaci thrashe a death metalu s velmi slyšitelným důrazem na techniku hry.

Bezesporu nejvíce čerpají tam, kde před lety přestali velikáni, kteří tento styl neoblomně propagovali, aby byli pochopeni až o mnoho let později, kdy valná většina tehdy fungujících jmen už neexistuje. Když zmíním ovlivnění ATHEIST, PESTILENCE či rannými GORGUTS a DEATH, určitě nebudu daleko od pravdy.
SCENERY však nezůstali jen u využití odkazu těchto velikánů, ale styl dále rozvíjí a malinko zase posouvají dál. Jak už jsem zmínil na začátku, prorazit s tímto stylem není vůbec snadné. Technicky zdatné spolky jsou sice velmi ceněné, ale většinou se jedná o brutálně laděné smečky jako jsou např. CRYPTOPSY, SUFFOCATION, NECROPHAGIST, SPAWN OF POSSESION a na bandy starodávného zaměření už nezbývá moc místa. Možná je to tím, že milovníci starých věcí s přibývajícími léty vymírají, noví se nerodí a všichni ostatní jdou tak nějak s dobou. Co teď?
Kvalitu produkce SCENERY v žádném případě neocení masa, ale zřejmě jen opravdový gurmán. Zda je muzika určena jemu, zůstává otázkou. Přestože i já mám mnohem blíže k těm brutálním spolkům, ještě si snažím udržet jakýsi odstup a nezaujatě Philosophy of Ages zhodnotit. Krom charakteristických postupů, krkolomných a ještě krkolomnějších, disharmonických partů, širokých palet nálad (tím deska skutečně vyniká!), kluci pracují s mnoha dalšími elementy jako jsou například španělky, klávesy, různé industriální plochy či jen prostý déšť. Samozřejmě se nezapomene i na jazzovou sekci. Když se pozorně zaposloucháte, zjistíte, že instrumentální výkony jsou skutečně úžasné.
Připomínky bych měl jen ke starodávné poloze zpěvu a snad celkové nevýraznosti – hitovky zde rozhodně nečekejte. Opravdu, aby jste do muziky pronikli, p

otřebujete víc poslechů, než by jste napočítali na prstech zdravé ruky! A pro někoho to přece může být nemyslitelná překážka...

Tak konečně je tu něco i o druhém, ač již přes dva roky nahraném, albu mohelnických vytrvalců Scenery. A co jiného mohu říci, než že jsem neskonale rád, že vytrvalci stále ještě jsou a že to po těch letech dřiny - protože, kdo Scenery po hudební stránce zná, ví, že na úroveň, na které Scenery nyní jsou, se nedostali za pár týdnů ve zkušebně – nezabalili.

Philosophy of Ages… poměrně úspěšně navazuje na debutní The Drowning Shadow of Mankind a stále je zde trochu citelný vliv (lépe řečeno, jsou zde určité paralely vzhledem k žánrové orientovanosti) kolegů Atheist a Death. Rozhodně bych neřekl, že by si Scenery z tvorby těchto dvou nějak výrazně uždibovali (nebudu-li brát v potaz We Can… - ta jest jakousi poctou Chuckovi), jak jsem řekl, jde o žánrové spříznění. Výraznou změnou je pak u
Scenery obměna na postu hlasu a rozšíření o nástroj kláveso-vý – obé obhospodařuje Petr, Lerry jen u kytary. Samozřejmě zde již nemá cenu podrobně patlat jednotlivé kusy (to si nechme na připravované třetí album), protože ten, kdo Scenery zná, u této slechy neodvrátí a ten, kdo ne, tomu by to stejně nepomohlo ;o). Celkově ‘novinka‘ již není tak thrashově agresivní jako prvorozeně, naopak se tu více rozšířilo žánrové spektrum, kterým Scenery jako techno thrash prog deathová kapela proplouvají.

Nemohu sice říci, že bych Philosophy of Ages… nic nevytkl, ale vesměs by se jednalo jen o mé jakési vnitřní chutě v aranži. Žádná ale proti tomu, že Philosophy of Ages… je vskutku výborné album s vynikajícím zvukem a instrumentací zúčastněných.