Původně by tato recenze nikdy nevznikla, kdyby se toho o čtyřce Soilwork tolik rozdílného nenamluvilo, proto do pranice svým slovem přispěji i já. Není to dlouho, co jsem při poslechu jejich předešlého veledíla A Predator´s Portrait zničil jedno, pražským kuloárům jistě známé, auto.
Po několika posleších si začínám ale myslet, že z původních Soilwork zůstala akorát sestava, geniální práce s dynamikou a rytmem, aranží a dějem skladeb. Novinka totiž uhnula směrem, jak bych to řekl.. k cestičce na první i další poslechy více zaujmout širší posluchačstvo. Chyba? Kdepak!!!
Sice nevím, jak bych nové (ehm, právě jsou ve studiu) Soilwork popsal, ale rozhodně se již nejedná jen o ten moderní thrash minulé dekády. Muzika je nyní hodně sekaná a melodická, srozumitelná a maximálně “catchy“, tedy s hitovými ambicemi do poslední vteřiny stopáže. Klávesy samozřejmě zůstaly (ty krom ploch a podkladů znějí retrofuturicky.. hehe – trumpetky, trumpetky!!!) a přibyly k nim hammondky. Další věc, ktera určitě zůstala, jsou geniální dynamická a někdy až rocková sóla, z kterých prostě teču - kytaristé, budete se muset hodně učit, hodně učit. Švéďáci mají neuvěřitelný cit pro kompozici a chvílemi lapáte po dechu, s čím ti parchanti dokáží přijít, vycucnou i tu nejmenší titěrnost do maxima. Vokály jsou zde zastoupeny mnoha polohami od řevu, křapláku, občasného mluvoslova a sígrovitě naštvaného holomka až po zamilovaného Romea, který své Julii pod oknem pěje ódy o lásce k ní. V Soilwork je totiž tolik melodyvokálů a úžasných refrénu, že byste na ně zbalili kdejakou vamp.
Chcete-li si představit, jak dnešní Soilwork znějí, představte si moderní rockový mix se severními melodiemi ošlehanou Panterou, brutálnějšími In Flames, progresivitou Dream Theater a powerthrashovou útočností Nevermore. To vše až po okraj naplněné procítěností a specifickým atmosféričnem s neuvěřitelnou a masivní produkcí Devina Townsenda, který Speeda v refrénu páté Mindfields dokonce i hlasově podpořil.
Tímto asi končím, protože vůbec nevím, co k Born Natural Chaos ještě říci, jelikož je pro mě jednou z desek roku a točím ji stále dokola a dokola. Soilwork přišli s melodickou, hodně tvrdou, agresivní, naštvanou a moderní metalovou deskou, která má neuvěřitelný tah na bránu a může urazit snad jedině absolutního hudebního analfabeta (tedy nejstupidnějšího metalistu) nebo debila.
Komplet artwork spáchal Travis Smith (god!), ptáčka na ně vypustil Carlos del Olmo Holmberg, stačí?

10/42:01