Ohromné! Bombastické! Orgastické! Jak osvěžející! Proudy nekonečné energie prýští z debutu tohoto švédského tělesa do mých žil! Je vůbec možné, aby tak neskutečně našlehanou deskou bylo již debutní album? Určitě! Vždyť švéďáci to jasně dokazují a to za sebou mají teprve jen dvě malá demíčka, jejichž obsah se ve větší míře nalézá i na této placce!

První skladba Swarm of the Formless (pominu-li peklíntro Lamashtu) - na SOP poměry zdánlivě “jednoduchá”, hozená do namrdaného švédska: koberce, sypačky, zasekávačky.. extrémní nakládačka, hitovka.. - je na úvod zařazena pravděpodobně proto, aby tupací posluchače od cd hnedle neodradila, protože to, v co se poté Cabinet zvrhne, je něco hodně hodně hodně dlouhou dobu neslyšené.

Strhující a maximálně vydrcená high-tech jízda s naprosto catchy kytarovými prstovačkami ve stylu ještě nadrcenějšího Necrophagist proloženého švédskou chutí na podnosech feelingů buffalského Kanibala. Harmonicky se SOP hodně dostávají do poloh blízkých kanadským Martyr nebo italským Natron na Negative Prevails a během celého běsnění je všudypřítomná přirozená zběsilost mladých srdcí a pocit “radost hrát”. Představte si sílu utrženého vagónu, jak to na posledních deskách předvádí Cryptopsy, s americkou brutálností Gorgasm, severskou melodikou Theory In Practice a k tomu všemu přidejte techniku a vyhranost Cynic a už vám skoro vyjde vzoreček pro muziku, která se na Cabinet nachází. To vše, ale SOP hódně moc dochutili bujónkem “made in” SOP, kterýž pln svěžesti, aranžérských parádiček, přetechnizovaných fines, úžasných zvratů… a mou tvář naplňuje slast a závist zároveň - to bych taky chtěl umět!!!

Záměrně jsem se celou dobu snažil vyvarovat nezmínit sóla, ačkoli bych o nich mluvil v každé větě, přestožě nejsem kytarista, ale ty si zaslouží samostatný blok. Zpočátku jsem myslel, že se jedná jen o samé vy(s)jížděčky a Murphyovské bublifuky, kterých je tu samozřejmě plno, ale k tomu všemu v nich není jen Azathotovský nihilismus pro stavbu, ale opět hóóódně vlastního bujónku. Každé má neskutečný řád, kompozici a děj. Chvíli zpomalovací, chvílí obrácená proti podkladu, rozsekaná, vypískaná… úchvatná! Díky mr. Karlssone!!!

Celou desku neuvěřitelně nadrmolil nastřelenec Dennis, který ze sebe slova chrlí rychlostí svých přemrdaných sypaček. Jakpak by ne, když si texty vyplnil samýma démonama, posedlostí, černotou, zlem.. a sám Pazuzu se mu zato musel zaklínil v hrdle, ten vokál je fakt démonskej a nahání husí kůži! Abyste ale nemysleli, že je lepším zpěvákem než bubeníkem, čekněte jejich web. Dyť ten čůrák měl ve studiu soupravu jak prase a 12 činelů!!! Miluju jeho práci s pupkem, jeho splashe a otočený chinasplashe, cit pro rytmus a tempo, dynamiku!

Zvuk nahrávky je čitelný a krásně čistý, ne křišťálový, ale přirozený a bez chemických úprav a tím nádherně vyniknou zvuky jednotlivých nástrojů a laškování s nimi… a přesně v tomto směru bych o Cabinet musel pokračovat dále a dále!

Doufám, že jste už pochopili, že jde o desku z těch nejtechničtějších, jakou můžete slyšet a že jsem se z ní úplně zesral! Nemyslete si ale, že jde jen o bohapustou přetechnizovanou sypačku! Cabinet má totiž blíže nespecifikovatelnou atmosféru a je tu tolik nálad a emocí, že se budete chvílemi moci i zasnít… má duši!

Spawn Of Possession jsou pro mě zkrátka minimálně objevem roku a Cabinet už teď jednou z desek letoška! Dostáli skutečně svému jménu a vytvořili u mě skutečnou posedlost – otevírám skřínku stále častěji a dostávám se dál a dál… až ucítíte ten smrad spálenýho masa a utrpení jako v Hidden in Flesh.

Cabinet – fošna, která mi hraje v přehrávači několikrát denně. Švédští Spawn Of Possession jsou jednoznačně objevem a překvapením na světové scéně za několik posledních let. O kapele i její historii nevím opravdu zhola nic a o to byl jejich útok na má sluchadla intenzivnější. V tuto chvíli se nebojím říct, že SOP ve svém stylu téměř nemají rovnocenného konkurenta.

Jejich styl je naprosto specifický – základem je ultratechnický death metal, dále notná dávka US brutality + sypání.swe a v neposlední řadě vynikající melodie. Pokud bych je měl k někomu přirovnat, tak to bude hodně těžké, ale budiž… Nejvíc mi evokují “německé” megabohy NECROPHAGIST, dále pak DEATH, chvílemi atmosférou i MORBID ANGEL, k nimž se v míře nejhojnější přidávají naprosto specifické SOP ™ postupy.

Po mnoha posleších musím konstatovat, že toto album zkrátka nemá chybu, ultra technicky promakané je úplně vše! Kapitola sama pro sebe jsou změny temp a přechody mezi pasážemi, které se dějí v takovém tempu a všemožných “permutacích”, že se z toho hlava nepřestává točit. Přitom vše je geniálně zaranžováno, takže skladby mají “hlavu a patu”, dá se v nich vyznat a mají jasnou kontinuitu.

Bicí pod palbou Denise předvádí snad všechny možné i nemožné rytmy včetně sypání na 1000 způsobů, kytary kouzlí jednu kudrlinku za druhou, zároveň však krásně masakrují. Skvěle je vychytán poměr melodičnosti, komplikovanosti (tu já hodně můžu) a brutality. Basa je krásně slyšet a fantasticky doplňuje kytary, i když je povětšinou “pouze” kopíruje. Zpěv se mi ze začátku pozdával ze všeho nejméně, avšak po konzultaci s texty v bookletu si myslím, že lépe se snad ani zvládnout nedal. První co musím napsat je, že je nagrowloval bicman Dennis – zpěv je neskutečně “technický a rychlý”, chvílemi jsem ani nestíhal číst… a zároveň je mu krásně rozumět. Třešničkou na dortu je mňam, mňam zvuk, stvořený (dle mé dedukce) v nějakých švédských pop studiích, fantasticky vyrovnaný - vše je krásně slyšet a co víc, sypačky nepotlačují čitelnost kytar, což není satanžel zvykem ani u jmen z těch nejnej. Třešničkou číslo dvě je zpracování textů, které jsou chvílemi i dost vtipné! Ale tak bych mohl pokračovat do nekonečna…

OK, takže abych to uzavřel, tak momentálně je pro mě Cabinet od Spawn Of Possession jednoznačně nejlepší deathmetalovou deskou vůbec.