Chrystia Cabral vystupující pod uměleckým jménem Spellling si donedávna hlídala příkoří pod křídly labelu Sacred Bones. V roce 2019 o sobě dala hlasitěji vědět deskou Mazy Fly, kterou představila bizarní art pop podpořený produkcí se syntezátorovou páteří a éteričností lesní víly.

Mazy Fly nastínila potenciál i výstřední charakter umělkyně. Spellling se zde pohybuje ve sférách magie a skrze její atributy zkoumá nejen temnou stránku života. Skoro nikdy přitom nezapomíná na popovou podbízivost. V závěru tak výsledek získává na feelingu na pomezí psychedelie a pohádky. Tato tvář nemá daleko od Alenky v říši divů.

Mazy Fly přitom není dokonalá a v závěru se trefuje jen párkrát. Působí spíše jako popově-elektronický experiment, kterým Cabral testuje žánrové vody a vlastní tvůrčí limity. Proto je z celkového pohledu kvalitativně nevyvážená, zejména úsečnost skladeb výsledný dojem podkopává. Album zkrátka působí, že k němu bylo přistupováno zhurta a bez ucelenějšího konceptu. Dodnes z jednotlivých tracků rezonuje éterická Haunted Water a klipová Under the Sun, kde se ambice Spellling, i přes produkční omezení, ukázaly v plné síle. Navzdory nekonzistenci měla Mazy Fly stále dostatek síly posluchače upoutat, aby dále vyčkával, s čím Spellling v budoucnu vyrukuje.

Navazující Turning Wheel se rovněž inspiruje magií – už ale ne v konturách elektronického „witch-popu“. Spelling jde nyní spíše po slunnějším feelingu, který ovšem stále má temné jádro. I nyní se nabízí filmová paralela. Turning Wheel nemá daleko od folk-horroru Wicker Man režiséra Robina Hardyho.

Název i tématiku desky ovlivnila skladba Buffy Saint Marie - Little Wheel Spin and Spin, která pojednává o osudovosti života z pohledu točícího se kola – idiomu, který Česko zná spíše pod metaforou božích mlýnů. Koncept umocnil také Tarot, přesněji karta Kola štěstí z velké arkány. Desátá karta reprezentuje cirkulární náturu života jako takového – člověk je jednou nahoře, jednou dole, zdánlivě bez moci do osudu zasáhnout, proto musí nechat dění plynout a přijmout jej.

Turning Wheel je v rámci tvorby Spelling obdobným veletočem. Novinka využívá potenciálu Mazy Fly naplno. Elektronický základ je upozaděn a roli přebírá ansámbl živých nástrojů, se kterým operuje na 30 profesionálních hudebníků. Spellling neucházejí smyčce, dechy ani žestě. Syntezátory stále probíjejí, nyní ale spíše posilují temnější momenty desky.

Na zkoumání hořkých životních úskalí dojde až v druhé polovině. Turning Wheel má dvě části: Above a Below, z nichž je první vzdušnější, odlehčenější a povzbudivější. Hned začátek představuje pozitivního ducha i majestátní instrumentaci naplno. Little Deer je příjemnou, byť lehce patetickou ozvěnou sedmdesátkových soulových počinů, kde konejšivý vokál doplňují zasněné žesťové linky a honosné smyčce, přes které Cabral zpívá o raněné srně z obrazu Fridy Kahlo. Úvod rovněž prodchne výstřední duch Kate Bush, který Turning Wheel neopustí do konce.

Skladby z první poloviny nemusí svou zvukomalebností uhranout všem. I tak jim nelze upřít vysoká produkční, hudební ani skladatelská kvalita. Na Turning Wheel do sebe vše lehko zapadá, hudba ladně přechází a navazuje. Vokální kreace podporují barvitou instrumentaci a naopak. V jistých momentech je možná ladění až moc sladké, příliš divadelní a vokálními výkyvy přestřelené. Z formálního hlediska se každopádně nic vyloženě špatného neděje. Hudba se jen bude příznivcům temnějších a negativnějších odstínů trávit o něco hůře.

Druhá polovina teatrálnost utlumuje. Prostřední Boys at School plní funkci předělu na výbornou a zároveň si pro sebe krade nejsilnější moment alba, ne-li celého roku 2021. Nejdelší skladba nabízí dokonalou symbiózu organického a syntetického světa. Elektronické bicí harmonicky vedou barvitý nástrojový ansámbl až do finále, kde se rozpoutává bezchybná gradace. Spellling mezitím kontempluje o svém dospívání a opožděném vstupu do adolescence.

Na podobné, byť méně opulentní vlně The Turning Wheel dojede až do konce. Elektronické péče se už nedostane jen Revolution, která si ale i tak zachová zemitější vyznění, temný podtón i poutavé finální vyústění. Instrumentální stránce se Cabral opět snadno přizpůsobuje – vokál pokládá na opačnou stranu spektra. Sladký projev Minnie Ripperton nahrazuje hluboký bas připomínající Ninu Simone nebo Q Lazzarus. Dále si také podmaňuje skladby jako Magic Act či Queen of Wands.

The Turning Wheel nečeká na prosinec, už nyní zabírá přední příčky žebříčků desky roku – naprosto oprávněně. Spellling uzemní unikátností, art pop zastřeší novinku opravdu jen formálně. Deska je totiž natolik rozmáchlou zvukovou odyseou, že na ni škatule nestačí. Některé zakladatelské volby nemusí chutnat všem, i takoví ji ale nemohou vytknout špičkové provedení a originální nápad. Brát život se všemi peripetiemi je někdy těžké a dá se říct, že The Turning Wheel toto přijmutí usnadňuje.