O skandinávském grindcoru se toho napsaly stohy. Před deseti lety ho bylo všude plno, pak se řada spolků odmlčela. Alespoň načas. Letošek se totiž nese v duchu jejich návratu na scénu – po neuvěřitelných 10 letech vydali desku Gadget, ozývají se matadoři Rotten Sound, doufejme, že se k tomu samému brzy dokopou The Arson Project. Úplné ticho ale nebylo. Mezeru vyplnili Afgrund, nebo třeba finští Feastem.
Ti mezi roky 2008 a 2013 vydali tři desky. A teď o sobě dávají vědět třemi novými kusy. Feastem od začátku svého snažení sází na nekompromisní palbu a ano, těžko říct, kde by byli nebýt tlučmistra Patrika Fälta. Ten svými sešívacími klepačkami kvartet táhne jak rozzuřený pitbul sáňky. Feastem vždy tíhli k jednoznačnosti, byly jim cizí komplikovanější struktury a zvraty moderního grindcoru á la Nasum. Jejich přímočaré postupy ale měly problém, aby celou stopáž dlouhohrajících desek utáhly. Hoši se to snažili řešit tak, že zběsilá tempa prokládali crustem a punkem staré školy, nicméně jsem se nemohl ubránit pocitu, že na třetí fošně Avaritia Humanae už bylo řečeno vše.
S trojicí nových skladeb přichází čerstvý vítr. Ano, finská pětiminutovka je zase nakládačka jako prase. Tentokrát ovšem Feastem mají jiný sound – z jejich sypaček je cítit blackový odér. Změnu naznačuje hned první riff New Ethics a úvod Stitches, které jsou jako vystřižené z Panzer Division Marduk. Odpočinek přichází pouze s d-beatovými tempy, jinak to finští rychlíci hrnou jak buldozer hlínu. Sotva se člověk nadechne, už je po všem.
Jejich jižanští souputníci Teething jdou na věc jinak. Víc postaru, staroškolsky. Vyznat se v moři splitek je u Španělů trochu problém, kdo ale zná jejich předchozí tvorbu, pozná, že s letošními věcmi zrychlili. Na předešlých matroších si nešlo nevzpomenout na hnilobný zápach jejich krajanů Haemorrhage. I trocha starých Mastic Scum se tam nalézt dalo, jinak ale pankáči až na půdu. Sound totiž mají Teething špinavý jako hadr na podlahu. Celkově ovšem tahají za kratší konec. Ne že by Finové přišli s něčím bůhvíjak originálním, ale jejich provedení je strhující. U Teething to vázne víc.
Z obálky finsko-španělského tandemu je cítit nadhled typický pro grindcorový žánr. Kolážovitou spletí lebek, jakýchsi tub, rentgenových snímků vnitřně rezonuje nekorektní humor a i přes kritický osten textů je znát sebeironie. Opravdu jsou Teething nu-metalová a grungová děcka? Suma sumárum: Povedený split v žánru, který se dožívá 30 let.
Vložit komentář