Brutal Assault už klepe na dveře a na Marastu vrcholí vlna představování zúčastněných kapel a jejich produktů, které se nevyhnu ani já. Za tímto účelem jsem si vybral nadějnou nizozemskou kapelu Textures a konkrétněji její druhý zásek, Drawing Circles. Textury se velmi výrazným způsobem na metalové scéně nového tisíciletí podepsaly už svým debutem Polars, rytmickou meshumachinou s ambientními a atmo vsuvkami. Na další přírůstek do rodiny jsem tedy byl natěšen značně, a očekávání to, to ale trochu předbíhám, nebylo plané.

Jak tedy ‘malování kruhů‘ v podání Textures vypadá? Jasně, pořád je to hodně hozené do meshu stylu, střednětempé tlakové složitě zasekávané kytary, důraz spíš na rytmiku než melodiku, ale to je jen půlka toho, co dostanete. Velkou část obstarává totiž také ta milejší tvář textur, atmosferické rockovější části, ve kterých se brousí i v melodičtějším rejstříku, do kterého byste se v silových částech jinak moc nepodívali. Během jedné skladby vás tak Textures dokážou agresivními riffy složit do kolen a rozšroubovat do šroubků, ale zároveň vám léčivě klidnější party dovolí se zase dát dohromady a postavit na nohy, navíc na stopáži songů se nešetří, převažují tracky kolem pěti minut a výš, takže se během jednoho můžete složit a postavit klidně několikrát. To by byl tak zhruba obecný popis a teď už k něčemu konkrétnějšímu.

Zajímavou kapitolkou, kterou bych velmi nerad opomenul, je srovnání s debutem. Na Polars byla jak naprosto úchvatná místa (hlavně v nátlakových pasážích), která se překonat nepodařilo, tak i věci, které mě bavily o poznání méně (třeba ambientní elementy, které na nové desce takřka vůbec nefigurují, což mi celkem vyhovuje, ambient není právě můj šálek kávy). Oproti tomu Drawing Circles působí vyváženějším dojmem, baví mě jako celek, má propracovanější melodické party, ale zase neobsahuje tak výrazné rozsekané meshu momenty, celkově mi to připadá takové usedlejší. Daleko více prostoru dostává i melodický vokál, na prvotině přítomný spíše v náznacích. To sice v moderním metalu právě dvakrát nepřekvapí, spíše naopak, ale v případě Textures to beru jako krok vpřed, protože Eric Kalsbeek nepatří do sady generických metalcoreových rádobyčistopěvců, jeho mírně zatřený hlas má celkem svojskou rozpoznatelnou barvu a alespoň ze studia to vypadá, že vše celkem s přehledem zvládá, no uvidíme naživo, pokud to uzpívá, tak klobouk dolů.

Celkové hodnocení bych tedy rozhodně viděl dosti pozitivně, určitě jeden z nejlepších meshucorů současnosti, Textures nezklamaly a ‘malování kruhů‘ je v jejich podání prostě skvělá moderní metalová zábava. Hudebně plavou sice v trochu jiných vodách (ale zas ne o tolik) než na debutu, hodně se rozšířily atmosférické části, ale kvalitativně to vidím zhruba na stejno, za 8.5. Další kapela, která na Brutálu určitě bude stát za to, zejména bych na živo chtěl vidět Stream of Consciousness a Touching the Absolute, podle mě dva nejlepší zářezy alba. .::. 8.5/10

Když jsem před více než dvěma léty psal Polars, sliboval jsem si od Textures mnohé. Kapela našláplá, aktivní, nebudeme-li se ohlížet k Meshu, dokonce i svá. Bohužel musím říci, že Polars jakožto debut u mne ale boduje o trochu více. Ne o moc, ale trošku jo. Na Drawing Circles mi totiž chybí ta thrashová neurvalost, na kterou si Textures vzpomenou snad jen v Stream of Consciousness. Stále se samozřejmě meshugguje, ale ne již tak razantně a do plných. Řekl bych, že se Textures tentokrát snažili soustředit více na sebe jako kapelu, protože úspěšný vstup na scénu již mají za sebou a výsledným bádáním došlo k zatmosféričtění a zalternativnění samotné muziky; ubralo se neurvalosti a soustředí se na budování songů, i když párkrát mám pocit jako onDRajs, že to je někdy uděláno trošku nešetrně (začátek Denying Gravity). Pro mě ale stále moc moc dobrá deska, do které jsem se dostával delší dobu než bych čekal. Tentokrát s konečným rezultem souhlasím více s panem Kotkem, těším se moc na Brutal a doufám, že jazzem trochu prolitá Touching the Absolute živě zazní; o vokály strach nemám, že na to Eric má, už s Textures předvádí dva roky :) .:. 8.5/10

TEXTURES roku 2006 se už nepotácí na břehu kopie jisté kapely ze Skandinávie, ale snaží se svůj přístup k věci obohatit o vlivy, které na debutu jen zdálky zaznívaly. Pro Drawing Circles si vybrali koncepční formát, ve kterém mohli uplatnit nápady progmetalové orientace a epické šíře, jež se objevily v dlouhé titulní písni Polars z roku 2004. Už ale tato skladba z debutu naznačila slabiny Holanďanů: neschopnost provázat jednotlivé nápady nití kompaktnosti (ať už atmosféry nebo nějakým zapamatovatelným refrénem); na alternativu monolitu Catch 33 (version > 1 -:- 2 -:- 3 -:- 4) můžeme zapomenout. Druhá deska tak zůstává poněkud rozpačitá. Upomíná tak na Dány MNEMIC, kteří svým prvním albem představovali velký příslib do současně pojatého metalu, jenže deskou následující ho rozmělnili v ambicích zalíbit se většinovému publiku. Dvojka víc upřednostňuje HC naštvanost před thrashovou minulostí; navíc mám připomínky ke zvuku, jenž je sice křišťálově čistý, jen ty kytary by si rozhodně zasloužily vytáhnout – a desku by to nakoplo.

Ale abych jen nehanil. Nápady jsou přece jen vynikající, oduševnělé, zdařile proaranžované (zde je třeba zmínit skvěle vymyšlené figury bubeníka a atmosférické plochy v Denying Gravity a Upwards – ty Textures umí!!!), Drawing Circles je vysoce nadprůměrné album. Potíž je v tom, že model Polars by měl zůstat odrazovým můstkem, nikoliv inspiračním zdrojem pro tvorbu následující (nestalo se tak) a na druhé straně se Textures ambiciózně snaží o něco, na co prozatím nemají. Velká škoda.

P.S.:Proč tak nízké ohodnocení a proč řadím Textures ke kopii Meshuggah (vzor Destroy Erase Improve) bych uvedl raději v diskuzi. .:. 7.5/10