O tom, že i v Řecku se rodí kvalitní (především atmosférické) spolky není sporu. Rotting Christ, Septic Flesh, Thou Art Lord, On Thorns I Lay jsou rozhodně jména na evropské (potažmo světové) metalové scéně poměrně zaběhlá, a tak trošku se mi zdá, že právě Elysian Fileds stáli ve stínu těchto slavnějších kolegů. Přitom

žádnými nováčky rozhodně nejsou - Suffering G.O.D. Almighty je již jejich 4 regulérním albem, ale přesto se nemohu zbavit pocitu, že je tato kapela mírně nedoceněná. Pravdou je, že ani já jsem kdovíjaké zázraky nečekal, a k tomuhle albu jsem přistupoval s mírnou skepsí, ale o to větší překvapení pro mě Suffering je. Svěží, nenudící, moderně znějící (cyber) atmo – blackové album. Těmito slovy by se dala stručně vystihnout podstata novinky Elysian Fields.
Co prvně musím pochválit, a co dělá z Suffering G.O.D. Almighty poměrně neotřele znějící desku, jsou klávesy, které neustále překvapují hodně chytlavými melodiemi a cyber zvukovými rejstříky. Tvoří většinou hlavní melodické linky a do téměř „taneční“ rytmiky se parádně hodí a vznikají tak hitově znějící skladby (kdyby byly „metalové diskotéky“, tak budou nové skladby Elysian Fields asi hodně žádaným artiklem :-). Samozřejmě se na albu objevují i pro black typičtější klepačky, ale ty sluší EF mnohem méně a trošku se v nich ztrácím a nemůžu se zbavit dojmu, že znějí trošku chaoticky. Mnohem lépe vyznívají ty „hopsavější“ pasáže (nikoliv však nějaké utahané, tempo je povětšinou rychlé), kterým sekundují ostré, sekané rify a jak už jsem říkal, na povrchu dominují líbivé klávesy. Ať už se jedná o jejich cyber atmosféru, nebo o rytmiku, celkovým vyzněním má dle mého novinka EF nejblíže finským experimentátorům …And Oceans na A.M.G.O.D. Toto srovnání mne napadlo hned v úvodu I am Your Willing

Darkness a nezbavil jsem se ho až do konce. Právě ve zvuku a využití elektronických prvků bych viděl největší rozdíl od minulého alba 12 Ablaze. Krok dle mého rozhodně správným směrem. Vyzdvihovat jednotlivé skladby nemá nejmenší smysl, protože co song, to neuvěřitelná hitovka, ale přeci jen nejvíce jsem si asi oblíbil I See the Lie Behind All Truth, která dokonale prezentuje celé album, a vše, co je pro něj typické, v ní najdeme.
Výsledkem je určitě nejexperimentálnější album The Elysian Fields, které se dost odlišuje od alb předešlých. Minulé, čtyři roky staré, album 12 Ablaze představovalo řekl bych “klasický“ atmosferický black, kde byly také hojně využity klávesy, ale úplně jinak (tak jak to známe od většiny kapel hrajících atmosférickou muziku). Jediné z čeho mám trošku obavy je, že se Suffering příliš rychle oposlouchá, ale to ukáže čas… ..::.. 8/10