Ušetřím tě dlouhejch proslovů o tom, jak tragická dnešní emo scéna je a na rovinu, The pAper chAse na novým albu ukazujou, jaká by měla bejt. Žádný barvený tupírovaný vlasy, patky, hloupý modní převleky, ani tradiční tááááák smutný vokály a rádoby depresivní texty. Místo toho jsou to čtyři obyčejný kluci, který se o nějaký hudební trendy moc nezajímaj a už deset let uplatňujou svůj osobitej přístup k muzice plný emocí, disharmonie, jedovatejch slov, po kterejch ti začne stejkat pot z čela. Bez žádný přetvářky a falše prostě tak, jak jim ruce narostly.

Someday This Could All Be Yours pokračuje v týhle tradici, ale pořád se zvládá od předešlejch nahrávek podstatně odlišit. Ze srovnání s Now You are One of Us vychází novinka daleko melodičtějš, epičtějš, míň hluku, míň chaos, míň kytar, víc smyčců. Skoro bys řek, že tohle by mělo vést ke ztrátě jejich temný, plíživý, excentrický atmosféry. Chyba lávky. I když jsou The pAper chAse v současným rozpoložení melodičtější a epičtější, pořád tě s veškerou grácií nechaj lapat po dechu v panickejch záchvatech, jenom to tentokrát dělaj poněkud rafinovanějším, promyšlenějším způsobem, pracujou s atmosférou tak detailně jako nikdy předtím. Díky tomu má jejich typický balancování na hraně melodie a vrzavý disharmonie snad jěště šílenější účinky. Melodie jsou ještě sladší než minule a tak kontrast zvedajících se vln disharmonie přechází do schizofrenickejch stavů, který jsou pro tuhle kapelu tak typický. Přidává se daleko víc sarkasmu než bylo zvykem, stačí si poslechnout This is a Rape, v jádru veselou, juchavou písničku, která se ale skrz jemný detail a obráceníčka s husokožníma textama proměňuje v ne zrovna příjemnej zážitek. Texty, zpěv. Someday This Could All Be Yours na nich záleží daleko víc než předchozím albu (což taky pravděpodobně zapříčinilo částečnej úbytek kytarový složky) a Cogelton předvádí výkon na pokraji svejch plic, naříká, prosí, plive jed, postupně stupňuje intenzitu, aby v závěru zbořil epileptickým záchvatem, něco, co byste od tak pěknýho modrookýho pána rozhodně nečekali. Nejenomže texty k muzice přesně sedí, všechny ty hudební zvraty ještě podporujou, často jsou to právě slovíčka, který v kombinaci se sladkou muzikou vytvářej tu nepříjemně potivou předtuchu něčeho špatnýho (znova zmíním This is a Rape), tématem dne jsou přírodní katastrofy, plno otáčivýho sarkasmu, teatrální obscenity a paranoickejch vizí, po kterejch se klepou ramena.

The pAper chAse změnili tvar. Víc melodie, víc epiky, nechat za sebou kytarovou špínu a hnus. Díky tomu posunuli svoje pojetí disharmonickejch písniček ještě o kus dál, vetší kousance obklopený jedovatým, do žluta zbarveným hnisem, kterej nevěstí nic dobrýho pro pokračování.

Saving the lengthy talks about how disastrous today´s emo scene is, The pAper chAse on their new disc shows how should proper emo look like. Don´t look for any dyed hair, fringes, stupid fashionable clothes

here, nor for the traditional oh so sad clean vocals and wannabe depressive lyrics. Instead you will find four quite ordinary guys who don´t really care about what´s the musical trends around, playing for something around ten years music reeking of emotions, disharmony, full of venomous lyrics that make the sweat come down your forehead. Without any pretentiousness, just the way their hands grew.

Someday This Could All Be Yours continues in this tradition, but still manages to get pretty different from the previous releases. Compared to the last one Now You are One of us, it´s much more melodic, even epic, less noisy, chaotic, less guitars, more strings. One would say that this could lead to the loss of the dark, crawling, eccentric atmosphere. However, even while being more theatrical and epic, The pAper chAse still manage to keep you gasping for air in panic attacks, only now they do it in a more subtle, atmospherical way. In a certain sense, their characteristic balancing on the verge of melody and creepy disharmony is even more forceful than before. Now the melodic parts are much sweeter and thus the contrast introduced by the uprising disharmonies brings about even larger waves of schizophrenia that has always been so characteristic for these guys. The music itself has become much more sarcastic, just listen to This is a Rape, at it´s core quite a merry, joyful song, that nevertheless is completely turned around by subtle creepy backgrounds and lyrics into a living nightmare. Lyrics. Vocals. Someday This Could All Be Yours depends on them much more than any previous album (which probably brings about certain disappearance of guitar parts, when you see the way Congelton gets into singing on this album), and Congelton really brings about quite a performance, chanting, crying, asking for help, despairing, slowly growing in intensity just to tear the place apart with almost epileptical fits, something you definitively wouldn´t guess from his nice boy blue eyes photos. The lyrics not only fit music perfectly, they even support all the musical twists, often it´s precisely them that create the “some things gonna get fucked up” atmosphere and make you shudder in combination with a sweet melody developing under them, the topic of the day here is natural disasters, full of biting sarcasm, theatrical obscenity and paranoia that makes you look over your shoulder.

The pAper chAse has turned onto a more melodic, epic song writing, leaving the guitar noise and chaos behind. Thus they managed to bring their balancing between melody and disharmony even further than before, making the new disc even more hurtful, with the inevitable venomous paranoia handed out in bunches.
 
Translated by kotek.