Představování skip, rovnou k věci: The Secret sice nepodávají svůj mix hardcoru a grindcoru s nějakou přehnanou originalitou, ale autenticitu si uchovávají díky množství špíny a jedu, kterým svojí produkci dokážou poplivat. Po většinu

času se střídá grindová rychlost s pomalou mosh hardcore valivostí, občas se odbočí k meditativnějším, neurózovějším plochám, ale oproti minulosti těchto odboček pryč ze špinavých ležení k drogovému blouznění výrazně ubylo. Ale ne všude se oproti minulosti ubíralo, novinka přibírá crustovou syrovost z ulice, celkově je rychlejší, tvrdší a vyhrocenější. Předchůdce Luce vedle novinky působí jako hezky vychovaný chlapec, pěšinka uprostřed, alkohol střídmě, drogy ani pomyšlení, v ruce chytrá kniha.
Těžko se něco píše o nahrávce, kde už název vlastně říká všechno. Špína, příšeří, všude okolo se povalují prázdné lahve od piva, krabice od vín, flašky nejlevnějších kořalek, hromady nedopalků, použité injekční stříkačky, žaludek se svírá z všudypřítomného pachu zvratek a výkalů, na pochcaných matracích a dekách leží lidé, se kterými se nechcete znát a kdykoliv je potkáte, otáčíte hlavu druhým směrem. Přesně tam vás novinka svojí atmosférou přenese a nechá dusit,The Secret sice nepodávají svůj mix hardcoru a grindcoru s nějakou přehnanou originalitou, ale autenticitu si uchovávají díky množství špíny a jedu, kterým svojí produkci dokážou poplivat.disintoxikační vliv se dostaví takřka okamžitě, odvykací kůra bez přikrášlení, naturalisticky brutální, vyčerpávající. Půlhodinová okoušení radosti injekčních stříkaček je v tomto případě víc než postačující, na krátkou stopáž si tady rozhodně stěžovat nebudu.
Na Disintoxication odhalují The Secret naplno svojí zlou tvář, temný hardcore plný crustové špíny a rychlé grindové agrese. Ne že by stavěli na nějak výjimečných základech, jejich negativní, temnou atmosféru si ale spletete jen těžko. .:. 7.5/10

The Secret působí na prvních několik poslechů hodně nepředvídatelně, hodně drsně a hodně agresivně. Když se nenecháme tak úplně zmást moderním crustovogrindovým zvukem, najdeme řadu postupů, ke kterým se The Secret hlásí, v black metalu.
Ve zmiňovaných prochcaných matracích si totiž udělaly včely úl a na špičkách jehel si bzučí komáři svá sóla. Při hlubším zabředávání do bahýnka detoxu se ale

přistihuji, že čím dál častěji těkám a písničky a nápady mi připadají trošku delší, než by mohly být. Podobných kapel se v poslední době objevuje čím dál víc. Začínám se bát, že nás polyrytmická tsunami brzy pořádně vyráchá. Ti, kteří se už dnes opásali záchranými kruhy originálně pojatých vedlejších žánrů, vyváznou a budou i dál pestří (u pegošů nechci zrovna použít slovo barevní) a sví. Přinejmenším za tohle posílám na jih 7 bodů, přibaluji ještě jeden za finální písničku Inferno a s klidným svědomím doporučuji milovníkům fofrovaček všeho druhu. .:. 8/10