Nejsem vůbec znalec tvorby Ulver, takže je vlastně drzost, že tohle album vůbec recenzuji. Jenže Uproar, byť odborník na slovo vzatý je neschopen si tohle album sehnat a Aladar před jeho hudebním terorem radši ujel do Maďarska. Takže skipnem kecy kolem historie Ulveru (no, samozřejmě proto, že ji neznám) a zeměříme se na to, co prezentují nyní.
Když jsem poprvé slyšel tohle dílo a ještě jsem neviděl podtitul „music to interior film“, přišlo mi, že je to přesně jako soundtrack k nějakému hodně temnému filmu. A mluvím-li o temnotě, zapomeňte na Satyricon, zapomeňte na Paradise Lost, zapomeňte na všechno co znáte, protože Ulver, ti tvoří novou dimenzi temnoty. Nemá co dělat s nějkými historkami o bubácích a bílých paních, je to nepopsatelný děs, jaký je v nejlepších momentech cítit například v seriálech Twin Peaks či Království. Tak se vracím na začátek úvahy o soundtracku, protože právě muziku Angela Badalamentiho, částečně Trenta Reznora a především Joachima Holbeka mi nový Ulver připomíná. Nejde ani tak o postupy, ale spíš o celkovou náladu.
Poslouchat Ulver znamená ponořit se až na dno melancholie, na dno vlastních pocitů a zkoušet, co ještě vydržíte. Neuslyšíte žádné kytary, žádné hoblíky a rutyku, ale velice kultivovanou hudbu budoucnosti, která se nebojí ani faxmodemů (nejde o skutečný fax, jen to tak zní), ale která dokáže na druhou stranu skvěle užít i tradičního klavíru a saxofonu, ženských vokálů - a zapomeňte na trapné blackové „pěvkyně“. Většina písní nemá ani vokály a nechává na vás, abyste si vytáhli z hudby to, co sami chcete.
Druhé šílenství téhle desky spočívá v bookletu. Děkuji nastotisíckrát Tomáši Prekovi, že skrze Redblack dovedl k nám limitovanou edici, ktará zahrnuje nejen videoklip – prošpikovaný úryvky Zjevení – ale především náááádherný tlusťoučký booklet plný Umění fotgrafického i orstě grafického.
V každém případě nejlepší deska roku 2000 a pro mě osobně nejlepší deska vůbec. Sám si těžko umím představit drsnější, temnější a šílenější věc. A nezbývá než závidět, že na tomto CD se finančně podílelo i Norské ministerstvo kultury. Tam už asi ví, že podpora umělců je o něco užitečnější věc, než dotování zkurvenců jako je Knížák. No, nebyl bych to já, abych si lyrickou recenzi nepokazil útokem…